Vítám obě babičky i případné další čtenáře. Oprášila jsem tenhle blog, abych Vám nemusela každý den popisovat jak se máme, co jsme dělali a co Emička...
Cesta byla lepší, než jsem čekala, ale i tak to bylo víc jak 10 hodin v letadle a já tradičně vůbec nespala.

Cesta proběhla nad očekávání dobře. Ema polovinu letu prospala. Změny tlaku při přistávání snáší dobře (na rozdíl ode mě). V Naritě nás vyzvedli kamarádi našeho kamaráda, které jsme vůbec neznali. Ninomiya House je pořád stejný. "Stojenáč v Dayz Townu", náš hlavní zdroj vybavení, nabízí snad ještě víc blbostí, které prostě musíte mít a nejde jim za tu cenu odolat. Navíc nám tu přibyl nový třípatrový bazar s obrovskou sekcí kabalek (konečně mám přebalovací tašku, proužkovanou. V patře s oblečením jsem ještě nabyla - musím se mít na co těšit). Bohužel neměli dětskou židličku. Snad ji brzy seženeme. Taky zatím nemáme SIM karty do mobilů. S těmi to asi bude složitější. Ale celkově to vypadá, že se nám tu bude opět líbit.

Hodně jsem se bála noci a toho, jak bude Ema zvládat časový posun. První noc krásně usnula a spala, se svou standardní přestávkou na kojení, skoro do osmi. Přes den byla v pohodě. Tak uvidíme jestli spala jen díky únavě z cesty nebo jestli to bude dobrý. V nejhorším snad pomůže hacka (bez které Tom odmítl cestovat). Uvidíme, jaká bude dnešní noc. Mimochodem, ta hacka visí na tyči od závěsu a Toma, který byl pyšný, jak problém vyřešil, jsem naštvala svými pochybami o nosnosti oné tyčky.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čankonabe

Ukai - rybolov pomoci kormoranu

Inujama