KOKOBLOG

Na Stepana jsme si rekli, ze prejidani uz bylo dost a vydali se zdolat nas oblibeny vrchol Ibuki-san. Tady jsme si zimy uzili dosyta. Zbytek vypravy tvorili Brazilec s Filipincem, kteri poznali snih, az kdyz se prestehovali do Japonska a Australan, ktery videl snih podruhe v zivote. Takze moc nechapali nase nadseni ze zaveji a blbnuti ve snehu. Jejich cilem bylo, co nejvice se snehu vyhnout. Vyhledy z vrcholu byly snad jeste hezci nez v lete, proc jsem si jenom nevzala zrcadlovku!

Jiste existuje mnoho duvodu proc chodit v noci po horach. Jaky duvod k tomu vedl nas presne nevim. Asi ze nam to pripadalo jako dobry napad. A kupodivu to dobry napad byl. Takze jsme v sobotu chvili pred pulnoci vyrazili smer vrchol Ibuki. Hora sice neni moc vysoka (1377 m.n.m.), ale previseni bylo 1200 metru. Nastesti vystup byl velice snadny, takze vetsinu cesty stacilo svetlo z mesice, ktery byl temer v uplnku. Nahore jsme se dve hodinky prospali v predsince maleho chramu, vyfotili vychod slunce a zamirili dolu. Vzdycky jsem si prala videt vychod slunce na horach, takze ted se mi to splnilo. Moc se mi zpatky nechtelo, radsi bych pokracovala smerem do hor, ale bohuzel to neslo jinak. Nastesti se uz blizi nase nekolikadenni dovolena v Japonskych Alpach, takze si hor uziju. Pokud se mi teda vyleci kotnik, ktery jsem si zvrkla na poslednich metrech sestupu. Takze ted uz tyden trcim doma a radsi nikam moc nevyrazim. Vsimnete si jaky ma slecna vedla me dokonaly turisticky oblecek. Cestou ...