O vikendu jsme vyrazili do hor s mistnim turistickym oddilem. Nasim cilem byl jeden z vrcholu v Japonskych Alpach, jenze nam opet nepralo pocasi. Posledni dobou se stava pravidlem, ze kdyz mame naplanovany vylet, je hnusne. Tentokrat se ovsem pocasi predvedlo a oba dny strasne silne prselo, takze se na hrebeny nedalo jit. Proto se plany trochu zmenily a vyrazili jsme na vodopady Tadachi. Vubec nam to nevadilo, protoze vodopady byly obrovske a ricka rozvodnena po nekolikadennim desti, takze zazitek to byl i tak. Navic jsme na zaver zajeli do krasneho horskeho onsenu s vyhledem na kopce.
Tady jsem jeste v suchu pred odjezdem.
Vecere probehla pekne po japonsku, vari se spolecne, pri cekani se popiji a klabosi, proste spolecenska udalost. " Chaticka na horach", ve ktere jsme spali byla velice stylova a dost nas prekvapila, cekali jsme nejakou boudu a ne sidlo se ctyrmi pokoji.
Vodopady jsou dohromady vysoke okolo 100 metru. Z jednoho mista bylo videt az dolu a musim rict, ze pozorovat tu masu vody valici se pod nohama byl zazitek. Pekna byla i cesta, slo se nad vodou, obcas po dost vratkem mustku, priznavam, ze sem se trochu bala, ono to mokre drevo dost klouzalo. Bohuzel pocasi bylo mizerne a fotit se moc nedalo. Byla jsem rada, ze jsem si vzala kompakt a ne zrcadlovku. Nakonec se fotak zasekl, proto ty krasne okraje.
Nabe znamena japonsky kotlik a taky jidlo, ktere se v kotliku pripravuje. Existuje spousta druhu nabe, ale vsechny maji spolecne to, ze se pripravuji ve velikem kotliku, ktery stoji uprostred stolu (k tomuto ucelu se daji poridit velice sikovne plynove varice ) a kazdy si sam nabira, co ma rad. Tenhle zpusob jidla je zde velmi popularni, protoze sdileni jednoho jidla posiluje spolecenske vazby, na coz si Japonci potrpi. Cankonabe je jidlo zapasniku sumo. Krome zeleniny obsahuje taky hodne masa, ryb a morskych potvor, ktere se vari v polevce, jejiz presne slozeni je tajne. Kazda restaurace ma svuj vlastni recept. A taky je to oblibene zimni jidlo. Restaurace podavajici cankonabe obvykle vlastni byvali zapasnici. Ten, ktery vlastnil podnik, ve kterem jsme byli my, byl prekvapive drobny a hubeny, ale nabe varil vyborne. Kdyz se vylovi a sni obsah kotliku, nasleduje nasup s nudlemi a v tomto pripade rybimi knedlicky a uplne nakonec se ve zbytku vyvaru povari ryze. Davka pro pet lidi mozna
Mestecko Inujama lezi na predmesti Nagoje a je to nejvetsi mistni atrakce. Nachazi se zde nejstarsi japonsky hrad, ktery se dochoval do soucasnosti. Byl postaven zacatkem sestnacteho stoleti. Je sice pomerne maly, ale moc pekny. Navic se v podhradi zachovaly ulice s puvodnimi kupeckymi domy a rezidencemi samuraju. Spolu s nekolika svatynemi a chramy vytvareji temer dokonaly dojem stareho hradniho mesta.
Vyhled byl krasny, ale vzhledem k vysce zabradli, jen pro statecne.
Vez zevnitr .
Jako spravni chrudimaci jsme nemohli vynechat muzeum s loutkami.
Dalsi mistni zajimavosti je zahrada Uraku-en s nekolika cajovymi domky z nichz nejvzacnejsi se jmenuje Jo-an a je to pry jeden z nejlepsich v zemi. Zahrada je, jak uz to byva v Japonsku zvykem, moc krasna. Stylove jsme si zde vypili salek zeleneho caje a vychutnali si uklidnujici pohled na dokonale rozmistnene a zastrizene keriky a ani nam nevadilo, ze prsi.
Jo-an je nejvzacnejsi z nekolika mistnich cajovych domku .
Tak se konecne hlasim. Mame se tu dobre. Zatim je sice brzy hodnotit, ale umime si predstavit, ze tu ten 1 - 2 roky vydrzime. Samozrejme neustale narazime na problemy a irsky pristup k nekterym vecem je k zblazneni. Na druhou stranu se mi libi, jak jsou v pohode. Foceni deti mi vylozene jde. V nasem tripatrovem dome se bydli dobre. Sice se nam tu kazdy tyden neco rozbije a na opravu mycky cekame uz 2 tydny, ale kotel i elektriku opravili hned, takze to neni tak hrozne. Bydlime na uplnem konci mesta, coz je asi brano jako nevyhoda, ale me to nevadi. Jen nam trochu vazne zasobovani. Zatim jsem jeste nevymyslela zadny dobry zpusob, jak zvladnout nakupy s detmi bez auta, ale to se podda. S autem to vypada blede, zatim nejlepsi nabidka na pojisteni byla 2100 euro na rok. Zvazili jsme sve moznosti a v bazaru s koly zakoupili plecku znacky PUCH, na ktere Tom jezdi do prace. Deti si tu zvykaji dobre. Honza se tvari vylozene spokojene, protoze tomu je uplne jedno, kde je. Em
Urcite to byla krasa!
OdpovědětVymazatbylo to divoky a uzasny, jak ta valici se voda huci. jinak v lete, kdyz je sucho, tak je tam takova strouzka, kterou krasne prejdes "suchou nohou"...
OdpovědětVymazat