Peking I

Zacatkem srpna jsem na pozvani Kang odjela na tyden do Pekingu. Protoze zaostavam ve zpracovavani nasich zazitku do publikovatelne podoby, rozhodla jsem se nejdriv zverejnit sve zapisky a vice fotek pridam casem. Hrozi totiz, ze nez se k nim dostanu, vsechno zapomenu. Coz by byla skoda, protoze to byl tyden plny zazitku.

Utery 2. srpna

Jeden z prvnich dotazu po te, co me Kang vyzvedla na letisti byl: "Chces jist kachnu nebo skopove?". Rozhodla jsem se pro druhe jmenovane a tak jsem vyzkousela cinskou verzi nabe. Vysledkem bylo, ze jsem uz hodinu po prijezdu byla prejedena a tento stav me po cely tyden neopustil. Odpoledne jsme stravily prochazenim kolem jezer v centru mesta a nasavanim atmosfery.

Jedna z opravenych ulic v centru mesta.

A taky jsem poprve vyzkousela pekingske metro, ktere je mnohem levnejsi nez sanghajske a stoji jen 2 CNY. Je to proto, ze strana, vyssi cenu nedovolila. Maminka Kang bydli na severu mesta v pomerne peknem a velkem byte. Za deset let, co byt vlastni se jeho cena minimalne desetinasobne zvysila. Rust cen nemovitosti, je jeden z nejvetsich problemu ve meste, novy byt si muze dovolit jen malo lidi. Maminka Kang nepracuje, pred lety ji firma nabidla, ze kdyz zustane doma a oni budou moc zamestnat nekoho mladeho, budou ji vyplacet rentu az do te doby, nez dosahne duchodoveho veku.

Streda 3. srpna

Dalsi den jsme vyrazily na Velkou Cinskou zed. Nechtela jsem jet na zadne z proflaklych mist, takze me Kang zavezla do Juyongguan, kde zed neni tak obrovska, zato je tam min lidi. Udelala jsem si hodinovy vyslap po zdi a byl to moc fajn zazitek. Odpoledne jsme byly nakupovat a na jidlo jsme se stavily v cinskem fastfoodu v obchodaku. Kdyby aspon takhle varily cinske restaurace v Cesku! Vecer dorazil Jan, manzel Kang a spolecne jsme sli na veceri a konecne jsem ochutnala pekingskou kachnu. Byla vyborna!

Kachna je ta vec v pravo vedle vybornych knedliku s veprovym buckem (chybelo jen zeli).

Ctvrtek 4. srpna

Na programu byla navsteva Zakazaneho mesta. Jeste predtim jsem si uzila povestnou pekingskou dopravni zacpu. Urady se snazi dopravni situaci resit vsemi moznymi zpusoby, ale moc se jim to nedari. Kazdy den maji zakaz jizdy auta s urcitymi cisly na SPZ, omezuji vydavani novych SPZ, auto si mohou koupit jen obyvatele Pekingu a jeden clovek muze vlastnit jen jedno auto. Navic nove silnice a linky metra pribyvaji dost prekvapivym tempem, ale vsechno je porad malo. Cinani jsou cim dal bohatsi a kdo muze, jezdi autem. Cestovani metrem je sice mnohem rychlejsi, ale zejmena ve spickach to neni zrovna moc prijemny zazitek. Jsem sice docela zvykla z Japonska, jenze tam, kde se Japonci chovaji klidne a sporadane, se Cinani cpou. Zatimco Japonci se v metru uhledne srovnaji jeden vedle druheho, takze se jich do vlaku vejde vic, Cinani se tlaci, telefonuji, ctou noviny. Nejvetsi zabavou je vystupovani, kdy se stretne dav lidi snazicich se dostat ven s temi, kteri chteji dovnitr. Kupodivu to nakonec nejak dopadne a kazdy se dostane na tu stranu dveri, na kterou potrebuje.

Turisti pred Zakazanyn mestem

Navsteva znamych pametihodnosti - Namesti Tiananmen, Brany nebeskeho klidu a Zakazaneho mesta je nekolikahodinova zalezitost. Zakazane mesto je obrovske, ale mne se tam libilo. Bylo zajimave porovnat cinskou a japonskou architekturu. V Japonsku puvodne staveli podle cinskeho vzoru. Jenze zatimco Japonci behem staleti dospeli k naprosto odlisnemu a podle mne mnohem lepsimu stylu, Cinani zustali prakticky u toho sameho, jen menili zdobeni (tohle je muj naprosto laicky pohled!).

Na zaslouzeny obed nas Kang vzala do sve oblibene restaurace s pekingskym jidlem. Mimo jine jsem vyzkousela mistni nudle. Cestou domu jsme se jeste stavili v olympijskem parku.

Jidlo vznikne smichanim nudli, zeleniny a omacky.

Patek 5. srpna

V patek byla Kang zamestnana pripravami na svatbu, takze jsem byla vypustena do mesta na vlastni pest. Dopoledne jsem byla v Lamaistickem chramu. Opet musim rict, ze japonske chramy se mi libi vic. Ty cinske jsou na me moc velke, barevne a prezdobene.

Na obed jsme byli pozvani tetickou do docela vyhlasene restaurace, jmenovala se myslim Golden Jaguar (mozna to bylo jine zvire). Jidlo bylo formou bufetu a meli pruzer asijskou i evropskou kuchyni a bylo to moc dobre. Cinske jidlo jsem v predtuse svatebni hostiny chytre vynechala, presto jsem byla prejedena jeste pred tim, nez jsem se dostala k dezertum. Jenze ty byli tak dobre, ze neslo odolat.

Obed jsem sla rozchodit navstevou Palace prince Gong, kde se mi moc nelibilo. Jednak tam bylo prilis mnoho lidi a hlavne jsem cekala neco mensiho vice podobneho domu, ktery jsme navstivili v Si-anu a ne dalsi cervenozlaty prezdobeny obrovsky komplex budov.

Tohle uz je docela velka umelecka licence.

Chut jsem si spravila navstevou Bubnove a Zvonove veze. Obe se mi moc libily.

Pohled ze Zvonove veze na Bubnovou.