Peking II

Sobota 6. srpna

V sobotu zacal svatebni maraton. V Cine je pry normalni delat 2 svatby, jednu pro rodinu zenicha a druhou pro rodinu nevesty. Protoze Kang ma rozvedene rodice, cekala ji jeste dalsi svatba u otce v jejim rodnem meste. To vse behem 4 dnu a s cinskymi vzdalenostmi. Docela jsem ji litovala.

Sobotni svatba v Pekingu byla pro Kang nejdulezitejsi. Nastesti pro me se ukazalo, ze jeji rodina i kamaradi jsou pomerne vzdelani a rada lidi mluvila anglicky, takze jsem se tam necitila az tak moc divne. Naopak, vsichni na me byli velmi hodni a mili a starali se o me. Cela zalezitost probehla ve stejne restauraci jako patecni obed. Obrad byl smesi cinskych a zapadnich zvyku. Cetly se sliby, vymenovaly prstynky, hazela se kytka, rodina se zadala o svoleni. To vse v kycovite zdobenem salu za doprovodu preslazene hudby. No mozna, ze nejedne ceske neveste by se takova svatba libila. Ja jsem se spis tesila na hostinu a ta predcila me ocekavani.

Po skonceni hostiny jsme se presunuli do zenichova rodneho mesta vzdaleneho asi 2 hodiny jizdy po dalnici, kde jsme byli ubytovani v mistnim nejlepsim hotelu a po kratkem odpocinku se dorazili pri veceri. Mistni specialitou bylo osli maso, ktere jsem zkusila. Nebylo spatne, ale nemela jsem potrebu ho jist. Preci jenom osel je skoro kun. Tady jsem konecne pochopila, ze neni ucelem snist vsechno, co je prineseno na stul. Pohostit Cinana neni jen tak, stul by mel jidlem pretekat a rozhodne musi na konci neco zbyt. Jinak by to znamenalo, ze hosti nemeli dost. Jenze ja jsem z domu i z Japonska zvykla, ze se dojida a navic kdyz je to vsechno tak dobre. Ale pri nedelni svatebni hostine, kde se vyhodilo tak 3/4 prineseneho jidla, jsem uz moc nechapala.

Nedele 7. srpna

V nedeli jsem se konecne dockala tradicni cinske svatby. Jedinou nevyhodou bylo, ze zacala uz v 5 hodin rano. Zenich si do hotelu prisel pro nevestu, kterou jeji pribuzni a kamaradi nechteli vydat. Takze zenich si ji musel zaslouzit plnenim ukolu a nemalym financnim obnosem. Potom musel najit jeji schovane boty a nakonec presvedcit nevestu, ktera delala drahoty. Vubec bych rekla, ze neznam moc muzu, kteri by si nechali libit zvyky spojene s cinskou svatbou. Zacina to focenim svatebnich fotografii. Kang s manzelem tim pri sve lonske dovolene v Cine stravili nekolik dni. Zenich byl navlecen do ruznych cool a romantickych kostymu a donucen pozovat na nejruznejsich mistech. Asijsky zvyk, fotit se v klidu pred svatbou se mi libi, ale tohle uz je na me moc. Takze pokud presvedcite sveho nastavajiciho k foceni a v jeho prubehu se nerozejdete, ceka ho chudaka dalsi kolo pri svatbe.

Kazdopadne nevesta nakonec svolila, zenich ji pres hlavu prehodil cerveny zavoj a za doprovodu hlasite dechovky a bouchani delobuchu (v 5 hodin rano!) jsme se presunuli do domu rodicu, kde probehlo zadani o prijeti do rodiny. Nevesta rodicum nabidla caj, ti ho od ni prijali a odsouhlasili manzelstvi. Zenich pak mohl nevestu zbavit zavoje a odvest si ji do domu. Kde jim svatebcane zkontrolovali loznici, dostali male pohosteni a zanechali novomanzele svemu osudu.

V poledne pak nasledoval dalsi obrad v hotelu, ktery probehl v podobnem duchu jako predchozi den. A samozrejme dalsi hostina. Vzhledem k tomu, ze jsme byli na venkove, stala jsem se stredem pozornosti a nebylo mi to moc prijemne. Predchozi den jsem taky byla za exota, ale projevovalo se to tim, ze za mnou byly poslany vsechny deti z rodiny, aby si procvicily anglictinu. Tady na me vsichni jenom zirali. Proto jsem rano ani moc nefotila, nechtela jsem na sebe strhavat pozornost. Bohuzel pri svatbe vyvrcholily neschody mezi Kang a jeji novou rodinou. Takze se behem hostiny v predsali docela slusne pohadali a nas odjezd zpatky do Pekingu probehl dost brzy a v ne moc pratelske atmosfere. Maminka a kamaradka Kang, ktera ted u nich bydli, me mely puvodne odvezt zpatky, ale rozhodly se zustat ve meste, nez se spory doresi. Takze jsem byla predana rodine jedne z teticek, jejiz dcera studovala v Anglii a mela me cely vikend na starost. Odvezli me k nim domu, kde jsme pockali na navrat ostatnich a spolecne sli na veceri. Nastesti do vegetarianske restaurace a cajovny. Jidlo bylo opet vyborne (Kung-pao s tofu misto kurete bych v CR rozhodne neriskovala). Moc hezky se o me postarali, zejmena pro starsi setru maminky s manzelem (cca 70 let) jsem jako beloch byla dost specialni host a neustale mi neco nosili a ukazovali.

To jeste nebylo vsechno.

Pondeli 8. srpna

Muj odjezd se priblizil, takze jsem posledni volny den venovala navsteve Letniho palace. Stravila jsem tam cely den a rozhodne nelituju. Navecer jsem jeste jela do mesta a prosla se po ctvrti, kde v minulost sidlily cizi urady a ambasady a po mistni pesi zone. Oboji lezi blizko Namesti Tiananmen.

Po navratu domu me cekala maminka s tetickou ze vcera s veceri. Kang jim totiz rekla, ze mam rada cinske knedliky, takze je pro me uvarily. Jako projev dobre vule jsem sla pomahat a vsechny zucastnene jsem pobavila svou sikovnosti pri jejich vyrobe (jsou to spis plnene tasticky a k jejich naplneni a tvarovani je potreba trocha praxe). Vecer jsme posedely a dopijely zbytky vina ze svatby (na verejnosti jsem nikdy Cinanky pit alkohol nevidela).

Utery 9. srpna

V utery dopoledne probehlo baleni a posledni cinske jidlo v blizke nudlove restauraci. Pred cestou jsem chtela neco lehciho a nudle s vajickem a rajcaty byly vyborne. Musim se zeptat Kang, az se vrati, jak se vari. A pak me maminka s kamaradkou odvezly na letiste.

Peking ve mne zanechal lepsi dojem nez ostatni mista, ktera jsem v Cine navstivila. Nejdriv jsem myslela, ze je to tim, ze uz jsem v Cine predtim byla a neni to tudiz tak velky sok. Ale posleze jsem musela dat za pravdu Kang, ktera si na vetsinu Cinanu v Nagoji stezuje, ze lide v Pekingu jsou vazne jini. Je videt, ze jsou tu lide bohatsi a vice na urovni. Velky kontrast jsem pozorovala pri navsteve pamatek, kde prevazovali navstevnici z jinych casti zeme.

Stat se obyvatelem Pekingu neni v soucasne dobe vubec jednoduche a lide s pekingskou obcankou jsou na ni patricne hrdi. Jeji drzitele jsou ve velke vyhode v porovnani s ostatnimi lidmi, kteri tu ziji. Mohou si napriklad koupit auto (jinak mate smulu, protoze bez pekingske obcanky vam legalne SPZ nedaji), dotovany byt, deti se snaze dostanou na pekingske skoly, ktere jsou nejlepsi v zemi atd. Stat se obyvatelem mesta je prakticky nemozne. Kazdy rok se to povede jen hrstce absolventu nejlepsich univerzit a napriklad manzel Kang muze dostat pekingske obcanstvi az po 20 letech manzelstvi.

V rodine Kang, ktera je dost velka (maminka ma tusim 9 sourozencu), jsou vsichni velmi vzdelani a/nebo bohati. Jsou to velmi prijemni lide a bylo znat, ze je pro ne dobre vzdelani dulezite. Vsichni z mladsi generace a nekteri z te starsi mluvi anglicky. Deti studovaly v zahranici nebo v mistnich cizojazycnych skolach. Citila jsem se mezi nimi velmi dobre, navic me coby kamaradku Kang prakticky prijali do rodiny.