Cerven

Tak se po dlouhe dobe hlasime. Zda se, ze uz zacalo obdobi destu. V nedeli jsme se opet chystali na plaz a opet nam plany prekazilo pocasi. Asi mi povalovani se u more neni souzene, snad to vyjde v srpnu. Tom chodi pilne trenovat golf a uz si stihl vytvorit vlastni fanklub. Ve skole jsme meli v sobotu specialni lekci zamerenou na chovani v japonske firme a mimo jine jsme se ucili, jak se spravne uklanet. Coz mi vubec nejde, uklanim se jako chlap a nedokazu pri tom nasadit spravny vyraz krehke japonske zeny. Fotky jsou z parku, pres ktery chodim do skoly. Prave ted tam kvetou spousty kosatcu.

A v rybnicku zije spousta zelvicek, ktere rada pozoruju.

Na Japonsku mam rada, ze me neprestava prekvapovat, nekdy neprijemne, ale casto pozitivne. Jako minulou sobotu, kdyz jsme courali po meste a znicehonic jsme narazili na krasny stary zastrceny chram v zapomenute zahrade, kde panoval neskutecny klid a nezdalo se byt nic prirozenejsiho nez se posadit pred oltar, zklidnit se a popremyslet, nebo chcete-li meditovat. Za chramem byl hrbitov se sochou budhy, ta naopak vypadala velmi nove a trochu kycovite.

Obcas se snazim fotit ve meste, abyste si mohli predstavit jak to tady vypada. Japonska mesta nejsou prilis fotogenicka. Z pruvodcu a knizek o Japonsku, je snadne ziskat dojem, ze je to tady jeden chram vedle druheho, po ulicich cupitaji japonske divky (sranda je, ze nektere fakt cupitaji) a mezi tim vsim rostou v perfektne promyslenych zahradach dokonale sestrihane keriky a stalete borovice. Ve skutecnosti jsou mesta docela seredna, plna osklivych budov, ktere vybuduji klidne v sousedstvi pamatek a vubec je nezajima, jak to vypada. Cesti pamatkari by to tu asi nerozdychali. Nekdy jim kvuli zamereni se na detail, unika to, jak pusobi celek.