Gujo a Norikura

Tak jsme zase poznavali japonskou kulturu. Prvni zarijovy vikend jsme vyrazili s CHIC (mistni turisticky klub) do mesta Gujo Hachiman v prefekture Gifu. Tohle mestecko se mi moc libilo, je velice zachovale se spoustou starych domu, chramu a svatyni. Zajimavosti je ze v tomhle miste vyrabi vetsinu plastovych modelu jidla, ktere tak obdivujeme pred japonskymi restauracemi. V jedne tovarnicce jsme si dokonce vyzkouseli vyrobu tempury. Vice najdete u Toma tady. Navic jsme kempovali u reky, grilovali, koupali se v krasne studene horske rece a uzivali si toho, ze jsme vypadli z mesta.

Nasim cilem ovsem nebylo plastove jidlo ani koupani v rece, ale mistni festival Gujo Odori. Moc jsme nevedeli, co od toho ocekavat, o to prijemnejsi bylo nase prekvapeni. Jedna se o letni slavnost, pri ktere se tanci tradicni japonske tance. Lide zaplnili hlavni ulici a spolecne se bavili do pozdnich nocnich hodin. A tancilo cele mestecko, od malych deti, pres pubertaky, dospele az po stare lidi, kteri se sotva drzeli na nohou. Tance nebyli nijak slozite, dokola se opakovalo nekolik ruznych pohybu, i kdyz dokonale zvladnuti potrebuje trochu treninku. Tem mistnim nechybel a bylo uzasne sledovat, jak si to nekteri uzivaji. Ja jsem se pripojila, i kdyz jsem si pripadala jako slon v porcelanu, Tom vse dokumentoval. Nejvic se mi libil uzasny pocit pospolitosti. Tancovali uplne vsichni Nikdo se nepozastavoval nad tim jak tancujete nebo ze jste cizinec, ale vsichni si uzivali spolecny svatek. Nedokazu si predstavit, ze by neco podobneho mohlo byt v Cesku. Protoze to byl posledni den mesicniho festivalu, na zaver byl "lampionovy pruvod", ktery za doprovodu kapely odtancoval pryc.

Dalsi den jsme ujeli jeste par desitek kilometru a zamirili do nejjiznejsi casti Severnich Alp. Nasim cilem byl vrchol Norikura, jehoz vyska tesne presahuje 3000 metru nad morem. Vystup byl velice jednoduchy, coz bylo po predchozim veceru vitane. Za dve hodinky jsme byli nahore. Rozhodne nejsnaze dostupna tritisicovka, na kterou jsme tu zatim vylezli. Vylet jsme zakoncili v onsenu. A na zaver nasledoval nas oblibeny pulnocni vystup na Umesato, protoze nam ujel posledni autobus od metra. To uz se taky stava tradici.