Kjoto pondeli
Na druhy den bylo naplanovano prozkoumani chramu Nanzenji. Coz je zen budhisticky chram, ktery se mi velice libi, ale nikdy nam na nej nezbyde dost casu. Teto povesti chram dostal, protoze jsme opet nestihli navstivit vsechny chramy, ktere k nemu patri a jejich zahrady. Tak zase priste.
Zahrada se jmenuje Toranokowatashi, coz znamena mlady tygr prechazejici reku. Byla vytvorena kolem roku
Potom jsme se premistili do svatyne Shimogamo, kde se zacatkem kvetna kona velka nabozenska slavnost. Jednou z udalosti, ktere tuto slavnost doprovazi, byla prehlidka lukostrelcu, kteri se snazili z beziciho kone trefit sipem do tri tercu umistenych pomerne blizko za sebou. Coz se jim darilo se stridavym uspechem. Presto, ze jsme prisli vcas, tak jsem vyhodnou fotografickou pozici neobhajila. Vytlacila me z ni o hlavu mensi postarsi Japonka (nad schopnostmi japonskych duchodkyn nam obcas zustava rozum stat). Nakonec jsem byla rada, protoze jsem si celou udalost mnohem lepe uzila bez snazeni se o peknou fotku lukostralce na koni v cvalu, ktere by beztak skoncilo neuspechem.
Kdyz jsme si uzili japonskeho folkloru, zamirili jsme do svatyne Heian, ktera sice vznikla az v 19. stoleti, ale je to zmensena kopie sine z obdobi Heian (konec 8. – konec 12. stoleti). Staveb z tohoto obdobi se v Japonsku moc nedochovalo, tak jsem ji chtela videt, protoze se snazim ziskat v japonske architekture trochu prehled. Je to dost monumentalni stavba, ktere chybi kouzlo jinych pamatek, ale zahrada je velice pekna. K teto svatyni patri znama megalomanska brana torii z uvodu prispevku o Kjotu. Vedle svatyne jsme omylem vlezli do skoly kendo, kde se zrovna konal turnaj v krasne historicke drevene budove, super zazitek.
Komentáře
Okomentovat