KOKOBLOG

Lov ryb pomoci kormoranu ma v Japonsku dlouhou tradici (uvadi se 1300 let). Tohoto umeni si vazi natolik, ze mistry, kteri ho provozuji, zamestnava primo japonsky cisar a povolani se deti z otce na syna. Mistr v tradicnim odevu Kormorani jsou vycviceni k lovu jednoho druhu sladkovodnich ryb, ktery se japonsky jmenuje Aju (sladka ryba). Pry je moc dobra, jenze taky hodne draha, proto jsme ji neochutnali. Ryby priplouvaji v kvetnu a behem leta vyrostou, takze nejlepsi obdobi pro lov je zari a rijen. Lovi sest clunu najednou. V kazdem jsou tri lidi, mistr a dva pomocnici, jeden z nich ridi lod, druhy je po ruce mistrovi. R yby, ktere zmate svetlo z ohne na pridi lodi, nazenou na melcinu a pri tom je lovi. Jeden rybar drzi najednou az dvanact kormoranu. Kormorani jsou uvazani ve specialnim postroji, kdyz ptak chyti rybu, rybar zatahne za snuru, utahne smycku kolem kormoranova krku, tim ho pridusi a ptakovi nezbyde nic jineho, nez priplout ke clunu a rybu pustit. Pokud chytil malou rybu,

Okonomijaki je jedno z mych oblibenych japonskych jidel. Nazev znamena neco ve smyslu "opecte si co mate radi". Coz je presne to, co muzete udelat, pokud ovsem nejste v restauraci, kde to nekdo udela za vas. Nekdy se okonomijaki popisuje jako japonska omeleta nebo pizza, coz je trochu zavadejici. Kdyz uz bych je mela k necemu prirovnat, tak nejspis k bramborakum, ale misto brambor se pouziva najemno nakrajene zeli a porek. To se spoji testickem z vajicka, mouky a vody a da se opect na tepan. No a v teto fazi pridate prave to co mate radi: chobotnici, krevety a nejruznejsi jine morske potvory, ale taky treba slaninu nebo nudle. Opecete, dochutite specialni omackou a majonezou a posypete lupinky ze susenych ryb. Takto se pripravuje okonomijaki v Osace, odkud jidlo pochazi. Existuje jeste varianta, ktera se dela v Hirosime, kde se pouziva vice zeli a nudle. Ale tento styl my pravi milovnici okonomijaki zavrhujeme. Samozrejme existuje rada dalsich regionalnich ob

Videli jsme muzeum s letadlama. Byli jsme v Gifu. Valeli jsme se na plazi. Cpali se dobrotama. A meli se krasne.

Nejlepsi zpusob jak v Japonsku v lete utect vedru a davum lidi je zamirit do hor. Takze jsme behem dovolene vyrazili do Japonskych Alp (do jejich severni casti, ktera se spravne jmenuje Hida Sanmyaku 飛騨山脈) . Pripojil se k nam jeste Tomuv byvaly kolega z Pardubic Milos, ktery ted pracuje v Cukube. Plan Murodo, zacatek nasi cesty. Posvatna hora Tate Yama, nase prvni japonska tritisicovka. Cesta na Tate, dav lidi nas trochu desil, nastesti vsichni vylezli nahoru, pomodlili se a zamirili zpet k autobusovemu nadrazi, stacilo ujit par metru a uz jsme nikoho nepotkali. Hory jsou to krasne a spousta vrcholu meri pres 3000 metru. Jsou protkany hustou siti horskych chat, takze neni potreba sestupovat do udoli. Za celou dobu jsme neslezli pod 2300 metru. Krome prvniho dne jsme nepotkavali skoro zadne lidi a ti, co jsme potkali byli velmi pratelsti, delili se s nami o jidlo a susenky a kdyz jsme se zeptali na cestu, tak nam spravne poradili (coz mimo hory neni zvykem). Bohuzel nas hrozba tajf

Jiste existuje mnoho duvodu proc chodit v noci po horach. Jaky duvod k tomu vedl nas presne nevim. Asi ze nam to pripadalo jako dobry napad. A kupodivu to dobry napad byl. Takze jsme v sobotu chvili pred pulnoci vyrazili smer vrchol Ibuki. Hora sice neni moc vysoka (1377 m.n.m.), ale previseni bylo 1200 metru. Nastesti vystup byl velice snadny, takze vetsinu cesty stacilo svetlo z mesice, ktery byl temer v uplnku. Nahore jsme se dve hodinky prospali v predsince maleho chramu, vyfotili vychod slunce a zamirili dolu. Vzdycky jsem si prala videt vychod slunce na horach, takze ted se mi to splnilo. Moc se mi zpatky nechtelo, radsi bych pokracovala smerem do hor, ale bohuzel to neslo jinak. Nastesti se uz blizi nase nekolikadenni dovolena v Japonskych Alpach, takze si hor uziju. Pokud se mi teda vyleci kotnik, ktery jsem si zvrkla na poslednich metrech sestupu. Takze ted uz tyden trcim doma a radsi nikam moc nevyrazim. Vsimnete si jaky ma slecna vedla me dokonaly turisticky oblecek. Cestou