KOKOBLOG

Je tu stále krásné počasí. S  Emou  se pořád poflakujeme po parcích. Podařilo se mi na hodné paní vydyndat balónek.

Emička za ten měsíc udělal obrovský pokrok. Už nejen že vyhazuje věci ven z košů a krabic, ale dává je i dovnitř. Umí dát věci nahoru na poličku nebo na stůl. Když je v dobré náladě, tak s námi laškuje a schovává se do koupelny a vykukuje ven, jestli ji sledujeme. Je na ni vidět, že vnímá svět kolem sebe a aktivně do něj zasahuje. Dělá nám velikou radost!

Už jsme objevili kavárnu, která bude naše oblíbená. Je to hlavně pražírna a obchod, ale je tam i pár míst k sezení. Je to paráda mít dobré kafe 5 minut chůze z domu a ne minimálně hodinu autem jako v Chrudimi. Ve městě byly opět trhy s lokálními produkty a prodávali tam sazenice bambusu!

Tak jsme byli v Nagoji. Byla to sranda. My jsme si výlet užili a Emě to bylo vcelku jedno. Jediné co ji mírně vyvedlo z rovnováhy, byl vlak a nádraží v Tokiu. To trochu kulila oči.  Náš šinkanzen Nagoja BBQ s turistickým klubem Zapomněla jsem vzít eminu čepici proti slunci, počasí v Nagoji nás trochu zaskočilo. Společné foto Edit. Ještě jedna fotka s Tomem.

Emička se včera socializovala s japonskými nemluvńaty v parku. No ve skutečnosti se usadila uprostřed cizí deky a oslintala všechny dostupné hračky. Paní se tvářily, že to nevadí. Já se večer socializovala s Yoriko a Yuko v korejske restauraci a Tom uspával Emu. Všichni byli spokojení.

Tak máme za sebou druhý víkend. V sobotu bylo podzimní BBQ v Ninomiya House. Viděla jsem se s Lisou, která má roční holčičku, takže jsem se dozvěděla spoustu užitečných informací. Třeba že nemám Emě dávat vodu z vodovodu, ale kupovat balenou. Tom říká, že je to blbost. Tak ho asi poslechnu, protože se mi nechce tahat vody z obchodu. Taky jsem prozkoumala  hotové dětské jídlo v drogerii. Ve vzorku, jehož složení jsem schopná aspoň částečně identifikovat, jsou ryby, které má Ema zakázané od doktorky. Takže nic. Náš vypůjčený mixér určený k přípravě smoothies si naštěstí hravě poradil s kuřetem. Předpokládám, že hovězí s ním taky půjde umixovat. Takže se Ema nestane vegetariánkou.  Emička se má v zásadě dobře. Rýma je už snad vyléčená. Spaní se taky srovnalo. Sice pořád hůř usíná. Ale v posledních dnech měla dvě dobré noci, takže to vypadá nadějně. Bohužel ji stále trápí zuby. Takže je protivná a ukńučená a občas naši usměvavou a spokojenou holčičku nepoznávám. Kdyby ji u

Ema si začala užívat koupání. Jak se pustí voda, vystartuje do koupelny a těší se do vany.

Emičce se vrátila rýma. Dostala ji ode mě. Chudinka dost trpí a my s ní. Koš s prádlem je stále jedna z nejlepších hraček.

Máme židli. Emička se poprvé svezla Tsukuba Expresem. Jenom jednu zastávku, ale i tak se ji to libilo. Spaní už je trochu lepší.

Emička v noci špatně spí. Hacka zatím drží. Bohužel ani v ní nechce v noci usnout. Včera večer byla Ema tak hotová, že se ani neudržela na nohou, ale stejně nemohla spát. Nakonec mi po hodině a půl uspávání vytuhla v náručí. Myslím si, že je to kvůli zubům, protože přes den je úplně v pohodě, krásně najela na místní režim a usíná bez problémů. Pod hackou máme pro jistotu záchranný polštář.  Tajfun se zpomalil a zmírnil, takže čekáme jen silný déšť. Tom jde zítra do práce (dnes je svátek) a já budu sedět doma a koukat z okna, jak prší. Dopoledne bylo ještě hezky, tak jsme vyrazili do Doho parku. 

Vítám obě babičky i případné další čtenáře. Oprášila jsem tenhle blog, abych Vám nemusela každý den popisovat jak se máme, co jsme dělali a co Emička... Cesta byla lepší, než jsem čekala, ale i tak to bylo víc jak 10 hodin v letadle a já tradičně vůbec nespala. Cesta proběhla nad očekávání dobře. Ema polovinu letu prospala. Změny tlaku při přistávání snáší dobře (na rozdíl ode mě). V Naritě nás vyzvedli kamarádi našeho kamaráda, které jsme vůbec neznali. Ninomiya House je pořád stejný. "Stojenáč v Dayz Townu", náš hlavní zdroj vybavení, nabízí snad ještě víc blbostí, které prostě musíte mít a nejde jim za tu cenu odolat. Navíc nám tu přibyl nový třípatrový bazar s obrovskou sekcí kabalek (konečně mám přebalovací tašku, proužkovanou. V patře s oblečením jsem ještě nabyla - musím se mít na co těšit). Bohužel neměli dětskou židličku. Snad ji brzy seženeme. Taky zatím nemáme SIM karty do mobilů. S těmi to asi bude složitější. Ale celkově to vypadá, že se nám tu bude opět