KOKOBLOG

V minulosti existovalo v Japonsku jen pet oficialnich cest. Jedna z nich vedla vnitrozemim z Kjota do Eda ( Tokia ) a jmenovala se Nakasendo. Na ceste bylo asi 70 tzv. stanic (nebo taky postovnich mest), ve kterych lide mohli prenocovat a obcerstvit se. Cast cesty vedla udolim Kiso na rozhrani prefektur Nagano a Gifu a dodnes se zde dochovalo nekolik stanic. Dve z nich lezi jen osm kilometru od sebe, cestou mezi nimi narazite na puvodni useky stezky a navic je to moc prijemna prochazka. Tsumago je jednou z nejlepe zachovanych stanic v Japonsku, zatimco Magome je rekonstrukci puvodni vesnice. Uredni deska, na kterou byla vyvesovana narizeni sogunatu. Asi v pulce cesty stoji puvodni lidove staveni (minka), do ktereho jsme byli pozvani, dostali jsme caj a pan nam k nemu zazpival lidove pisne. Tady jsem jeste zustala klidna. Tady uz jsem se trochu vydesila. Ale zadneho medveda jsme (nastesti) nepotkali. K cemu je dobry slameny kun, netusim, ale moc se mi libil. Odpoledne jsme dorazili

Na Stepana jsme si rekli, ze prejidani uz bylo dost a vydali se zdolat nas oblibeny vrchol Ibuki-san. Tady jsme si zimy uzili dosyta. Zbytek vypravy tvorili Brazilec s Filipincem, kteri poznali snih, az kdyz se prestehovali do Japonska a Australan, ktery videl snih podruhe v zivote. Takze moc nechapali nase nadseni ze zaveji a blbnuti ve snehu. Jejich cilem bylo, co nejvice se snehu vyhnout. Vyhledy z vrcholu byly snad jeste hezci nez v lete, proc jsem si jenom nevzala zrcadlovku!

Tak uz zima dorazila i k nam, dokonce nam v centru mesta postavili kluziste. Poridli jsme si zanovni elektricka kaminka, tak snad zimu v nasem papirovem domecku prezijeme. I na tomhle se da bruslit, Tom mel na sobe poprve v zivote brusle se zoubkama. Navod jak si zavazat brusle. Mimochodem, snerujete je tak, jak je to na poslednim obrazku? Ja teda ne. Prvni letosni snih. Tom musel na Stedry den do prace, ale od 25. prosince ma prazdniny . Vanoce jsme si uzili pekne po cesku, cpali jsme se a nic nedelali. Dokonce jsme meli i stromecek, stal nas 100 ¥ a ozdoby dalsich 300 ¥ . Ja jsem asi byla moc hodna, protoze mi Jezisek prinesl uzasnou knizku.

Nabe znamena japonsky kotlik a taky jidlo, ktere se v kotliku pripravuje. Existuje spousta druhu nabe, ale vsechny maji spolecne to, ze se pripravuji ve velikem kotliku, ktery stoji uprostred stolu (k tomuto ucelu se daji poridit velice sikovne plynove varice ) a kazdy si sam nabira, co ma rad. Tenhle zpusob jidla je zde velmi popularni, protoze sdileni jednoho jidla posiluje spolecenske vazby, na coz si Japonci potrpi. Cankonabe je jidlo zapasniku sumo. Krome zeleniny obsahuje taky hodne masa, ryb a morskych potvor, ktere se vari v polevce, jejiz presne slozeni je tajne. Kazda restaurace ma svuj vlastni recept. A taky je to oblibene zimni jidlo. Restaurace podavajici cankonabe obvykle vlastni byvali zapasnici. Ten, ktery vlastnil podnik, ve kterem jsme byli my, byl prekvapive drobny a hubeny, ale nabe varil vyborne. Kdyz se vylovi a sni obsah kotliku, nasleduje nasup s nudlemi a v tomto pripade rybimi knedlicky a uplne nakonec se ve zbytku vyvaru povari ryze. Davka pro pet lidi mozna

Nazorny priklad jak to dopadne, kdyz na vanocni cukrovi pouzijete mouku, co ma v sobe primichany prasek do peciva. Jako by nestacilo, ze maslo tu zasadne soli a pro mouckovy cukr se musi na druhy konec mesta. A napodruhe se vse povedlo.

Vzdycky jsem si prala zucastnit se tradicni japonske svatebni oslavy. Takze kdyz nas nasi kamaradi pozvali na svatbu, byla jsem sice trochu prekvapena ale moc potesena. Vse se konalo jednoho krasneho rijnoveho odpoledne ve svatyni Atsuta. Kde jsme se jako svatebcane podivali za prvni branu, do mist, kam se normalne nesmi a ocitli jsme se tak o neco blize slunecni bohyni, ktera zde prebyva. Po modlitbe pred hlavni svatyni, jsme se presunuli do specialni budovy urcene ke konani obradu. Rodice a ostatni pribuzni sedeli uvnitr, kamaradi venku. Pri obradu se fotit nemohlo a potom nebyl cas, takze jsem trochu fotila az na posvatebni oslave. Jedna rychla ilustracni fotka. Nevesta mela neustale k ruce jednu az dve pani, ktere ji obskakovaly, rovnaly kimono a pomahaly s prevlekanim. Behem trihodinove party se Keiko stihla dvakrat kompletne prevleknout, zato jidlo ani poradne neochutnala . Jedna ze svatebnich tradic – rozbijeni sudu se sake, zajimalo by me, co se stalo se sake, ktere se