KOKOBLOG

Rybi trh v Cukidzi

2012-01-05T16:05:00.000+09:00

Navstevurybiho trhu v tokijske ctvrti Cukidzi jsem planovala celou dobu naseho pobytu vCukube. Jenze pokud chcete na trhu neco zajimaveho videt, musite si privstat adorazit brzy rano, idealne pred 7 hodinou. Coz pro nas byl dost zasadniproblem, takze jsme na trhu nikdy nebyli. Vhodna prilezitost se naskytla azted. Pri ceste do Cukuby jezdime do Tokia nocnim autobusem, ktery prijizdi ranomezi 6 a 7hodinou. A vzhledem k tomu, ze Cukidzi je docela blizko nadrazi v Tokiu,navsteva trhu se primo nabizela (vlastne nechapu, ze me to nenapadlo uz driv).

Namisto jsme dorazili kolem 8 hodiny, kdy byl provoz v prostorach pristupnychverejnosti v plnem proudu. Hlavni cast trhu, kde probihaji aukce a uzaviraji sevelke obchody, je samozrejme uzavrena. Ale i otevrena cast urcena hlavne restauracim a maloobchodnikum pro nas bylavelkym zazitkem. Opet jsme se tu presvedcili o japonskem klidu a organizovanosti. Nedokazu si predstavit, ze by se lide jinde na svete pri prodirani mezi stanky chovali takhle slusne a ohleduplne. Ke vseobecnemu schonu prispivali i ridici jesterek, ktere se neustale odnekud vynorovaly a hrozily prejetim neopatrnych chodcu.

Vim,ze Japonci s rybami nenakladaji moc hezky a ze zpusob lovu nekterych ohrozenychryb, zejmena tunaku, neni v poradku. Ale proste to tak je a Japonci si tezkonechaji neco diktovat a sveho oblibeneho jidla se nevzdaji. Citlivejsim povahamby asi navsteva trhu neudelala dobre, ale me to prislo ohromne zajimave.Prodavacum jde porcovani tunaku pekne od ruky (vsimnete si dlouhych nozu, kterepouzivaji). A nabidka nejruznejsich ryb a morskych potvor,ktere ani neumim pojmenovat, je neuveritelna.

Vsousedstvi trhu je trziste se zeleninou, prisadami a zbozim suvisejicim s rybami a taky spoustastanku s jidlem, kde jsme se nasnidali. Vzhledem ke studenemu pocasi, jsme daliprednost horkym nudlim pred susi, i kdyz by tu urcite bylo vyborne.

PF 2012

2012-01-03T21:30:00.001+09:00

Tak a je tu dalsi novyrok. Privitali jsme ho tradicne celodennim jedenim a taky trochu pitim. Stejnejako loni nas pozvali Yoriko a Ikuo, at prijedeme na Novy rok k nim do Cukuby ameli jsme se tam krasne (jako vzdycky). Kdyz jsem vcera po navratu do Nagojerozjimala v 11 hodin vecer nalozena ve venkovni vane s teplou vodou v nasich mistnich laznich,napadlo me, ze jsme novy rok nemohli privitat vic po japonsku. Dopoledne jsmese pomodlili v nejslavnejsi tokijske svatyni Meiji Jingu (spolu s nami takucinilo i nekolik tisic dalsich lidi, takze jsme si museli vystat pulhodinovoufrontu, abychom mohli hodit par drobnych minci na schody pred svatyni), pakjsme zkontrolovali novorocni slevy v Tokiu (co jineho taky delat v Japonskukdyz mate volny den), svezli jsme se sinkanzenem zpatky domu a vse jsmezavrsili koupeli ve vane s horkou vodou. Asi se z nas stali Japonci. Mejte sedobre v novem roce !

Edit: jeste par momentek z ranniho Tokia cestou do Cukuby.

Snidane po navsteve rybiho trhu

Ginza

Me oblibene osmipatrove papirnictvi na Ginze

Nahodou jsme narazili na restauraci, kde jsme si pred lety davali nase prvni jidlo v Japonsku.

Podzim

2011-12-31T16:22:00.000+09:00

Podzim je moje nejoblibenejsi sezona. Zejmena v Japonsku. Tentokrat jsme si ho naramne uzili a byli jsme na spouste zajimavych mist. Bohuzel, podzim je, spolu s jarem, taky obdobi, kdy mam nejvic prace, takze jsem nemela cas na blog nase zazitky zpracovat. Nektere se snad casem dockaji vlastnich clanku, dalsi aspon shrnu v tomto prispevku. Byla by skoda, aby upadly v zapomneni.

Tom byl poprve hrat na golfovem hristi.
Vzal ho tam ucitel z jeho "klubu", ktery mu pomaha s treninkem.

Tuhle hloupou kocku mi tam Tom vyfotil.

Toyota Rock Festival
Stejne jako loni jsme si nemohli nechat ujit.

BBQ u jezera Biwa

Jezero Biwa je nejvetsi japonske jezero. Lezi v prefekture Siga, coz je od nas kolem 2 hodin jizdy autem. Grilovani zarizoval Julio. Je z Brazilie, takze je jasne, ze stalo za to. Na zebirka grilovana v alobalu nejde zapomenout.

Krome jidla jsme si taky zapadlovali na kajacich (a v kanoji). Zejmena single kajak me moc bavil. Poprve jsem totiz zazila, jake to je, kdyz mi do padlovani nikdo (Tom) nekeca.

Je to neuveritelne, ale z tohohle bude kajak.

Uz ziskava podobu.

Hotovo

Podzim pokracovani

2011-12-31T15:46:00.000+09:00

Letecke dny
Letos jsme navstivili dva dny otevrenych dveri na letistich v okoli Nagoje. Byli jsme, stejne jako loni, v Komaki.

A v listopadu jsme navstivili leteckouzakladnu v Gifuve meste Kakamigahara. Dalsi informace tady.

Fudzijosida

Velmi prijemny listopadovy vikend jsem stravila vprefekture Sizuoka u jezera Yamanakako, kde Rie zorganizovalaholcici vikend pro clenky CHiCu. Na programu byl kurz vareni v prirode (mistnispecialni vlastnorucne vyrobene nudle jsme ovsem rozvarily), grilovani anedelni tura na horu Isiwari, ze ktere byl uzasny vyhled na Fudzi. A na zaver samozrejme onsen.

Vedelijste, ze nejlepsi vyhled na Fudzi je z parkoviste u Starbucks na dalnicnimodpocivadle Fudzikawa?

Vecere, jedna z nagojskych specialit, nudle Misonikomi.

Kdyzjsme zrovna nikde necestovali, poflakovali jsme se v nektere z nasichoblibenych kavaren, pousteli draky a uzivali jsme si prijemne podzimni pocasi.

Shirakawa-go podruhe

2011-11-03T21:38:00.002+09:00

O tomhle miste v oblasti Hida jsem uz psala. Kdyz jsme ve vesnici Ogimachi byli v zime, vedeli jsme, ze se brzy vratime a zarijova navsteva casti me rodiny v Japonsku byla vhodnou prilezitosti plan uskutecnit. Abychom si atmosferu stare vesnice vic uzili, rozhodli jsme se zustat pres noc v jednom z Gassho-zukkuri v Minshuku Hisamatsu 久松, coz byla velmi dobra volba. Pani majitelka vyborne varila a prenocovani v puvodnim dome byl velky zazitek. V jednom z pokoju byl dokonce rodinny budhisticky oltar. Navic jsme si pred spanim zasli do onsenu a rano si uzili vesnici bez davu turistu. Tentokrat jsme meli cas stavit se ve skanzenu. Nebylo to tam spatne, ale kdybychom ho vynechali, nic by se nestalo.

Dum rodiny Wada

Dum rodiny Kanda

Bydleli jsme v dome vzadu...

...tady. A vpredu je nase (vypujcene) auto.

Susaky ryze pro dokresleni atmosfery.

Prvni den bohuzel cely proprsel...

...takze jsme se museli schovat do kavarny (dum v popredi)

Druhy den se nastesti vycasilo.

Skanzen

Vystavka o hedvabi. Videli jsme i zive bource.

Nejdrzejsi kocka

2011-10-08T21:40:00.000+09:00

Tahle kocka je nejdrzejsi jakou jsem zatim potkala. Je dokonce drzejsi nez nas Usoun.

A tady bydli.

Jizni alpy - kyticky

2011-10-08T20:36:00.001+09:00

Vim, ze kvalita fotek neni nic moc, ale nemela jsem s sebou spravny objektiv a navic dost foukalo. A taky nemam tenhle typ fotek moc rada. Tak to berte jako ukazku kytek, ktere jsme cestou potkali.

A bonus na zaver 2700 m.n.m.

Jizni alpy

2011-10-08T20:36:00.000+09:00

Letosni letni dovolenou jsme opet stravili na horach. Zvolili jsme Jizni alpy, ktere jsou bez auta z Nagoje spatne dostupne a proto jsme tam zatim nebyli. Tyhle hory nejsou tak popularni jako Severni alpy, takze je zde mnohem mene lidi i chat, ktere maji mnohem horsi (obcas hodne spatnou - bouda z vlniteho plechu) uroven.

Kata-no-koya

Pohled z vrcholu Kita-dake na Kita-dake-sanso a Ai-no-dake

Hory jsou to krasne a maji trochu jiny charakter nez Severni alpy. Jsou takove obrousenejsi a zaoblenejsi. Najdete tu druhou nejvyssi horu v Japonsku (a taky ctvrtou, sestou, sedmou... no proste je to nejvyssi japonske pohori) a spoustu hor ze slavne stovky.

Nejvyssi hora Kita dake

Cestou na Shiomi-dake, pohled na sever

Nase ctyrdenni putovani jsme zacali na parkovisti Hirogawara, kam jsme se dostali po nekolikahodinovem cestovani vlakem a autobusem z Macumota. A po vystoupani 1500 vyskovych metru jsme dorazili k prvni chate Kata-no-koya. Zapad slunce jsme si kvuli mrakum neuzili, ale snidane pri vychodu za to brzke ranni vstavani (ktere jinak nesnasim a nechapu, co z toho ti Japonci maji, ano rana na horach jsou krasna, ale vstavat ve ctyri?) stala.

Na vrchol Kita dake je to z chaty jen kousek. Na to, ze se jedna o druhou nejvyssi japonskou horu merici 3193 metru, je to prekvapive jednoduchy vystup. Takze jsme se opet pokochali vyhledem na Fudzi v rannim oparu a pokracovali pres Naka-shiramine (3055 m.n.m.) na vrchol Ai-no-dake. Tahle hora je jen o 3 metry nizsi nez Kita dake a zpusobuje, ze nejvyssi vrchol po zbytek putovani neni videt.

Vrchol Kita dake

Kita-no-dake-sanso

Z Ai-no-dake jsme sesli k chate Notori-goya a vylezli na vrchol Notori-dake (3051 m.n.m.), coz je sice az 15. nejvyssi japonska hora, ktera se ani nevesla do nejslavnejsi stovky, ale je z ni krasny vyhled. Zachazky jsme tedy nelitovali. Po sestupu zpet k chate nas cekal bezvadny 3 kilometrovy traverz zpatky na hreben, po kterem jsme meli v planu pokracovat dalsi den smerem na jih. A pak uz jsme dorazili k nasi chate Kuma-no-daira-goya, coz skutecne znamena medvedi chata. Jeste, ze jsem si pred odjezdem poridila protimedvedi zvonecek. Na tehle chate bylo vse krome jmena moc fajn. Asi proto ze manzelka majitele je Americanka (a jeji svagrova Ceska a jmenuje se Lenka).

Ai-no-dake

Pohled z Notori-dake na Ai-no-dake

Z vrcholu Notori-dake

Notori-dake z terasy chaty.

Kuma-no-daira-goya

Dalsi den nas cekala jen jedna tritisicovka Shiomi-dake. Cesta k ni vedla zpocatku po nizsim hrebeni, ktery byl zarosly, takze vyhledy jsme si uzili jen z nekolika vrcholu. Ale staly za to. Byly krasne videt Stredni i Severni Alpy. V druhe pulce cesty jsme se dostali nad stromy a obcas na nas z poza mraku vykoukl i Fuji-san. Na vrcholu Shiomi-dake (3052 m.n.m.) nas dohnaly mraky, takze nemam fotky, ale vyhledy cestou nahoru byly uzasne. Po obede a dalsich trech hodinach pochodu jsme dorazili k chate Sanpuku-mine-goya.

Na obzoru jsou Centralni alpy a uplne v pravo Severni alpy. Ve skutecnosti bylo mozne rozlisit jednotlive vrcholy vcetne Yari-ga-take a Oku-hotaka-dake.

Shiomo-dake

Ai-no-dake a Notori-dake

Vrchol Shiomi-dake

U chaty Sanpuku-mine-goya nase putovani skoncilo. Posledni den nas cekal jen kratky sestup z hor na zastavku autobusu, ktery jezdi 2 krat denne (v 9 a ve 14 hod.) a potom celodenni cestovani autobusem, vlakem a dalnicnim autobusem zpatky domu.

Posledni pohled na hory.

Macumoto 松本

2011-09-01T21:50:00.000+09:00

V Japonsku se dochovalo jen nekolik puvodnich hradu (dle ruznych zdroju 12-15). Nektere si v 19. stoleti Japonci zborili sami coby symbol starych casu, jine vyhorely pri bombardovani za valky. Po valce byly nektere znovu postaveny, jenze ze zeleza a betonu (Nagoja, Osaka). Z dochovanych hradu jsou 4 oznaceny jako narodni poklady: Himedži, Hikone, Inujama a Macumoto.

Hrad Macumoto jsme konecne navstivili a shodli jsme se, ze se nam zatim ze vsech 4 vyse jmenovanych libil nejvic. Pochazi, stejne jako ostatni japonske hrady, z konce 16. stoleti. Velmi prijemne bylo i mesto, ktere nas prekvapilo svou atmosferou.

Peking II

2011-08-19T11:40:00.009+09:00

Sobota 6. srpna

V sobotu zacal svatebni maraton. V Cine je pry normalni delat 2 svatby, jednu pro rodinu zenicha a druhou pro rodinu nevesty. Protoze Kang ma rozvedene rodice, cekala ji jeste dalsi svatba u otce v jejim rodnem meste. To vse behem 4 dnu a s cinskymi vzdalenostmi. Docela jsem ji litovala.

Sobotni svatba v Pekingu byla pro Kang nejdulezitejsi. Nastesti pro me se ukazalo, ze jeji rodina i kamaradi jsou pomerne vzdelani a rada lidi mluvila anglicky, takze jsem se tam necitila az tak moc divne. Naopak, vsichni na me byli velmi hodni a mili a starali se o me. Cela zalezitost probehla ve stejne restauraci jako patecni obed. Obrad byl smesi cinskych a zapadnich zvyku. Cetly se sliby, vymenovaly prstynky, hazela se kytka, rodina se zadala o svoleni. To vse v kycovite zdobenem salu za doprovodu preslazene hudby. No mozna, ze nejedne ceske neveste by se takova svatba libila. Ja jsem se spis tesila na hostinu a ta predcila me ocekavani.

Po skonceni hostiny jsme se presunuli do zenichova rodneho mesta vzdaleneho asi 2 hodiny jizdy po dalnici, kde jsme byli ubytovani v mistnim nejlepsim hotelu a po kratkem odpocinku se dorazili pri veceri. Mistni specialitou bylo osli maso, ktere jsem zkusila. Nebylo spatne, ale nemela jsem potrebu ho jist. Preci jenom osel je skoro kun. Tady jsem konecne pochopila, ze neni ucelem snist vsechno, co je prineseno na stul. Pohostit Cinana neni jen tak, stul by mel jidlem pretekat a rozhodne musi na konci neco zbyt. Jinak by to znamenalo, ze hosti nemeli dost. Jenze ja jsem z domu i z Japonska zvykla, ze se dojida a navic kdyz je to vsechno tak dobre. Ale pri nedelni svatebni hostine, kde se vyhodilo tak 3/4 prineseneho jidla, jsem uz moc nechapala.

Nedele 7. srpna

V nedeli jsem se konecne dockala tradicni cinske svatby. Jedinou nevyhodou bylo, ze zacala uz v 5 hodin rano. Zenich si do hotelu prisel pro nevestu, kterou jeji pribuzni a kamaradi nechteli vydat. Takze zenich si ji musel zaslouzit plnenim ukolu a nemalym financnim obnosem. Potom musel najit jeji schovane boty a nakonec presvedcit nevestu, ktera delala drahoty. Vubec bych rekla, ze neznam moc muzu, kteri by si nechali libit zvyky spojene s cinskou svatbou. Zacina to focenim svatebnich fotografii. Kang s manzelem tim pri sve lonske dovolene v Cine stravili nekolik dni. Zenich byl navlecen do ruznych cool a romantickych kostymu a donucen pozovat na nejruznejsich mistech. Asijsky zvyk, fotit se v klidu pred svatbou se mi libi, ale tohle uz je na me moc. Takze pokud presvedcite sveho nastavajiciho k foceni a v jeho prubehu se nerozejdete, ceka ho chudaka dalsi kolo pri svatbe.

Kazdopadne nevesta nakonec svolila, zenich ji pres hlavu prehodil cerveny zavoj a za doprovodu hlasite dechovky a bouchani delobuchu (v 5 hodin rano!) jsme se presunuli do domu rodicu, kde probehlo zadani o prijeti do rodiny. Nevesta rodicum nabidla caj, ti ho od ni prijali a odsouhlasili manzelstvi. Zenich pak mohl nevestu zbavit zavoje a odvest si ji do domu. Kde jim svatebcane zkontrolovali loznici, dostali male pohosteni a zanechali novomanzele svemu osudu.

V poledne pak nasledoval dalsi obrad v hotelu, ktery probehl v podobnem duchu jako predchozi den. A samozrejme dalsi hostina. Vzhledem k tomu, ze jsme byli na venkove, stala jsem se stredem pozornosti a nebylo mi to moc prijemne. Predchozi den jsem taky byla za exota, ale projevovalo se to tim, ze za mnou byly poslany vsechny deti z rodiny, aby si procvicily anglictinu. Tady na me vsichni jenom zirali. Proto jsem rano ani moc nefotila, nechtela jsem na sebe strhavat pozornost. Bohuzel pri svatbe vyvrcholily neschody mezi Kang a jeji novou rodinou. Takze se behem hostiny v predsali docela slusne pohadali a nas odjezd zpatky do Pekingu probehl dost brzy a v ne moc pratelske atmosfere. Maminka a kamaradka Kang, ktera ted u nich bydli, me mely puvodne odvezt zpatky, ale rozhodly se zustat ve meste, nez se spory doresi. Takze jsem byla predana rodine jedne z teticek, jejiz dcera studovala v Anglii a mela me cely vikend na starost. Odvezli me k nim domu, kde jsme pockali na navrat ostatnich a spolecne sli na veceri. Nastesti do vegetarianske restaurace a cajovny. Jidlo bylo opet vyborne (Kung-pao s tofu misto kurete bych v CR rozhodne neriskovala). Moc hezky se o me postarali, zejmena pro starsi setru maminky s manzelem (cca 70 let) jsem jako beloch byla dost specialni host a neustale mi neco nosili a ukazovali.

To jeste nebylo vsechno.

Pondeli 8. srpna

Muj odjezd se priblizil, takze jsem posledni volny den venovala navsteve Letniho palace. Stravila jsem tam cely den a rozhodne nelituju. Navecer jsem jeste jela do mesta a prosla se po ctvrti, kde v minulost sidlily cizi urady a ambasady a po mistni pesi zone. Oboji lezi blizko Namesti Tiananmen.

Po navratu domu me cekala maminka s tetickou ze vcera s veceri. Kang jim totiz rekla, ze mam rada cinske knedliky, takze je pro me uvarily. Jako projev dobre vule jsem sla pomahat a vsechny zucastnene jsem pobavila svou sikovnosti pri jejich vyrobe (jsou to spis plnene tasticky a k jejich naplneni a tvarovani je potreba trocha praxe). Vecer jsme posedely a dopijely zbytky vina ze svatby (na verejnosti jsem nikdy Cinanky pit alkohol nevidela).

Utery 9. srpna

V utery dopoledne probehlo baleni a posledni cinske jidlo v blizke nudlove restauraci. Pred cestou jsem chtela neco lehciho a nudle s vajickem a rajcaty byly vyborne. Musim se zeptat Kang, az se vrati, jak se vari. A pak me maminka s kamaradkou odvezly na letiste.

Peking ve mne zanechal lepsi dojem nez ostatni mista, ktera jsem v Cine navstivila. Nejdriv jsem myslela, ze je to tim, ze uz jsem v Cine predtim byla a neni to tudiz tak velky sok. Ale posleze jsem musela dat za pravdu Kang, ktera si na vetsinu Cinanu v Nagoji stezuje, ze lide v Pekingu jsou vazne jini. Je videt, ze jsou tu lide bohatsi a vice na urovni. Velky kontrast jsem pozorovala pri navsteve pamatek, kde prevazovali navstevnici z jinych casti zeme.

Stat se obyvatelem Pekingu neni v soucasne dobe vubec jednoduche a lide s pekingskou obcankou jsou na ni patricne hrdi. Jeji drzitele jsou ve velke vyhode v porovnani s ostatnimi lidmi, kteri tu ziji. Mohou si napriklad koupit auto (jinak mate smulu, protoze bez pekingske obcanky vam legalne SPZ nedaji), dotovany byt, deti se snaze dostanou na pekingske skoly, ktere jsou nejlepsi v zemi atd. Stat se obyvatelem mesta je prakticky nemozne. Kazdy rok se to povede jen hrstce absolventu nejlepsich univerzit a napriklad manzel Kang muze dostat pekingske obcanstvi az po 20 letech manzelstvi.

V rodine Kang, ktera je dost velka (maminka ma tusim 9 sourozencu), jsou vsichni velmi vzdelani a/nebo bohati. Jsou to velmi prijemni lide a bylo znat, ze je pro ne dobre vzdelani dulezite. Vsichni z mladsi generace a nekteri z te starsi mluvi anglicky. Deti studovaly v zahranici nebo v mistnich cizojazycnych skolach. Citila jsem se mezi nimi velmi dobre, navic me coby kamaradku Kang prakticky prijali do rodiny.

Peking I

2011-08-18T18:24:00.018+09:00

Zacatkem srpna jsem na pozvani Kang odjela na tyden do Pekingu. Protoze zaostavam ve zpracovavani nasich zazitku do publikovatelne podoby, rozhodla jsem se nejdriv zverejnit sve zapisky a vice fotek pridam casem. Hrozi totiz, ze nez se k nim dostanu, vsechno zapomenu. Coz by byla skoda, protoze to byl tyden plny zazitku.

Utery 2. srpna

Jeden z prvnich dotazu po te, co me Kang vyzvedla na letisti byl: "Chces jist kachnu nebo skopove?". Rozhodla jsem se pro druhe jmenovane a tak jsem vyzkousela cinskou verzi nabe. Vysledkem bylo, ze jsem uz hodinu po prijezdu byla prejedena a tento stav me po cely tyden neopustil. Odpoledne jsme stravily prochazenim kolem jezer v centru mesta a nasavanim atmosfery.

Jedna z opravenych ulic v centru mesta.

A taky jsem poprve vyzkousela pekingske metro, ktere je mnohem levnejsi nez sanghajske a stoji jen 2 CNY. Je to proto, ze strana, vyssi cenu nedovolila. Maminka Kang bydli na severu mesta v pomerne peknem a velkem byte. Za deset let, co byt vlastni se jeho cena minimalne desetinasobne zvysila. Rust cen nemovitosti, je jeden z nejvetsich problemu ve meste, novy byt si muze dovolit jen malo lidi. Maminka Kang nepracuje, pred lety ji firma nabidla, ze kdyz zustane doma a oni budou moc zamestnat nekoho mladeho, budou ji vyplacet rentu az do te doby, nez dosahne duchodoveho veku.

Streda 3. srpna

Dalsi den jsme vyrazily na Velkou Cinskou zed. Nechtela jsem jet na zadne z proflaklych mist, takze me Kang zavezla do Juyongguan, kde zed neni tak obrovska, zato je tam min lidi. Udelala jsem si hodinovy vyslap po zdi a byl to moc fajn zazitek. Odpoledne jsme byly nakupovat a na jidlo jsme se stavily v cinskem fastfoodu v obchodaku. Kdyby aspon takhle varily cinske restaurace v Cesku! Vecer dorazil Jan, manzel Kang a spolecne jsme sli na veceri a konecne jsem ochutnala pekingskou kachnu. Byla vyborna!

Kachna je ta vec v pravo vedle vybornych knedliku s veprovym buckem (chybelo jen zeli).

Ctvrtek 4. srpna

Na programu byla navsteva Zakazaneho mesta. Jeste predtim jsem si uzila povestnou pekingskou dopravni zacpu. Urady se snazi dopravni situaci resit vsemi moznymi zpusoby, ale moc se jim to nedari. Kazdy den maji zakaz jizdy auta s urcitymi cisly na SPZ, omezuji vydavani novych SPZ, auto si mohou koupit jen obyvatele Pekingu a jeden clovek muze vlastnit jen jedno auto. Navic nove silnice a linky metra pribyvaji dost prekvapivym tempem, ale vsechno je porad malo. Cinani jsou cim dal bohatsi a kdo muze, jezdi autem. Cestovani metrem je sice mnohem rychlejsi, ale zejmena ve spickach to neni zrovna moc prijemny zazitek. Jsem sice docela zvykla z Japonska, jenze tam, kde se Japonci chovaji klidne a sporadane, se Cinani cpou. Zatimco Japonci se v metru uhledne srovnaji jeden vedle druheho, takze se jich do vlaku vejde vic, Cinani se tlaci, telefonuji, ctou noviny. Nejvetsi zabavou je vystupovani, kdy se stretne dav lidi snazicich se dostat ven s temi, kteri chteji dovnitr. Kupodivu to nakonec nejak dopadne a kazdy se dostane na tu stranu dveri, na kterou potrebuje.

Turisti pred Zakazanyn mestem

Navsteva znamych pametihodnosti - Namesti Tiananmen, Brany nebeskeho klidu a Zakazaneho mesta je nekolikahodinova zalezitost. Zakazane mesto je obrovske, ale mne se tam libilo. Bylo zajimave porovnat cinskou a japonskou architekturu. V Japonsku puvodne staveli podle cinskeho vzoru. Jenze zatimco Japonci behem staleti dospeli k naprosto odlisnemu a podle mne mnohem lepsimu stylu, Cinani zustali prakticky u toho sameho, jen menili zdobeni (tohle je muj naprosto laicky pohled!).

Na zaslouzeny obed nas Kang vzala do sve oblibene restaurace s pekingskym jidlem. Mimo jine jsem vyzkousela mistni nudle. Cestou domu jsme se jeste stavili v olympijskem parku.

Jidlo vznikne smichanim nudli, zeleniny a omacky.

Patek 5. srpna

V patek byla Kang zamestnana pripravami na svatbu, takze jsem byla vypustena do mesta na vlastni pest. Dopoledne jsem byla v Lamaistickem chramu. Opet musim rict, ze japonske chramy se mi libi vic. Ty cinske jsou na me moc velke, barevne a prezdobene.

Na obed jsme byli pozvani tetickou do docela vyhlasene restaurace, jmenovala se myslim Golden Jaguar (mozna to bylo jine zvire). Jidlo bylo formou bufetu a meli pruzer asijskou i evropskou kuchyni a bylo to moc dobre. Cinske jidlo jsem v predtuse svatebni hostiny chytre vynechala, presto jsem byla prejedena jeste pred tim, nez jsem se dostala k dezertum. Jenze ty byli tak dobre, ze neslo odolat.

Obed jsem sla rozchodit navstevou Palace prince Gong, kde se mi moc nelibilo. Jednak tam bylo prilis mnoho lidi a hlavne jsem cekala neco mensiho vice podobneho domu, ktery jsme navstivili v Si-anu a ne dalsi cervenozlaty prezdobeny obrovsky komplex budov.

Tohle uz je docela velka umelecka licence.

Chut jsem si spravila navstevou Bubnove a Zvonove veze. Obe se mi moc libily.

Pohled ze Zvonove veze na Bubnovou.

Ohnostroj v Tojote

2011-08-18T17:56:00.007+09:00

Tak nam skoncily prazdniny. Letos jsme si je uzili. Ja jsem byla na tyden v Pekingu, Tom odjel na par dni do Cukuby a potom jsme spolecne zdolali nekolik vrcholu v Jiznich Alpach, vcetne druhe nejvyssi japonske hory. Jeste predtim jsem konecne vyzkousela jukatu, kterou jsem dostala od Hitomi. Usila ji kdysi jeji babicka a me se libi, ze neni kupovana.

Jukata je neformalni letni verze kimona, vetsinou je usita z bavlny a krome letnich slavnosti se nosi v onsenech (laznich).

Uznavam, ze pas obi neni zrovna ukazkove uvazany, ale Hitomi ho vazala poprve v zivote, takze jsme i tento vysledek povazovaly za velky uspech.

Ohnostroj v Tojote je jednim z nejvetsich v okoli. Trval pres jeden a pul hodiny a pozorovali jsme ho z brehu reky, kde jsme si udelali maly piknik. Bohuzel nikdo neprinesl fotak, takze cela udalost je zaznamenana jen na fotkach z telefonu.

Cina, stara vesnice

2011-07-28T11:28:00.001+09:00

V okoli Yang-šuo je nekolik starych vesnic. S Keiko jsme se chteli do nejake podivat, tak nas ridic do jedne ne moc vzdalene od hlavni silnice zavezl. Lezela na krasnem miste na brehu jezera. Dokonce to podle "recepce" vypadalo, ze se jedna o oficialni pamatku. Zmet cihlovych domu, dvorku a krivolakych ulicek mela uzasnou atmosferu. Domy bohatsich lidi byly velike s prostornym dvorkem, jine tvorila jen jedna mala budova s dvoreckem. Nad vstupy nekterych vysely stare cedule s oznacenim, ze v nem zije clovek, ktery dosahl urcite urovne v hirearchii statnich zamestnancu. Hodne zaujali Andyho, pry je to docela zvlastnost. Cast domu bylo obydlenych, jine byli opustene a postupne se rozpadaly. Jejich obyvatele se patrne prestehovali do novych budov, postavenych kolem prijezdove cesty.

Do jednoho dvorku pred malym, chude vypadajicim domem jsme nakoukli a hned nas zvala dal jeho obyvatelka. Stara pani, neuveritelne cila, odnekud prinesla susenky a chystala zidlicky, tak jsme s ni radi posedeli. Pani mluvila jen mistnim jazykem, ale Andy se s ni trochu dorozumel. Rikala, ze je ji pres 80 let a zije sama, manzel ji umrel pred mnoha lety, deti nemeli. Jen co jsme dojedli susenky, prinesla pomelo a zacalo ho i pres nase protesty loupat. Takze jsme jeste chvili zustali a snedli i ovoce. Nechteli jsme vsechno snist sami, takze jsme jedli hodne pomalu, aby toho na pani hodne zbylo. Litovali jsme, ze jsme s sebou nemeli nic, cim bychom se mohli odvdecit. Nechteli jsme ji davat penize, bali jsme se, ze ji tim urazime. Andy ji na odchodu preci jen nejake penize dal. Pani nas vyprovodila pred dum, vypadala spokojene. Nevim, pro koho to byl vetsi zazitek. Andy si jen povzdechl, jaka skoda, ze v Cine neni takovych lidi vic. Uklidnili jsme ho, ze u nas v Cesku je to stejne.

Meli jsme dost casu, tak jsme se prosli kousek za vesnici. Chtela jsem najit a vyfotit vodni buvoly, kterych jsme z auta videli spoustu, ale bohuzel jsme na zadneho nenarazili. Zajimalo by me, jestli si mistni uvedomuji, ze ziji na uzasnem miste. Zatim jsme nevidela moc takovych, ktera by se okoli Yang-šuo svoji krasou vyrovnala.

Yari-ga-take 槍ヶ岳

2011-07-20T14:23:00.014+09:00

Yari-ga-take je pata nejvyssi japonska hora a taky jedna z nejhezcich. Loni jsme k ni kvuli tajfunu nedosli (vice o Severnich Alpach tady). Letos jsme meli vetsi stesti a pocasi nam pralo. I kdyz i na tajfun nakonec doslo. Nastesti se pevnine priblizil, az kdyz jsme byli zpatky doma a ted to vypada, ze se Japonsku vicemene vyhne. Zvazuju, ze bych mela zacit hlasit svuj pobyt na horach mistnimu meteorologickemu ustavu. Zda se, ze tajfuny pritahuju.

Jezirko u chaty Kagamidaira sanšó, Yari-ga-take je v mracich.

Zvolili jsme mene tradicni cestu z Šinhodaka onsenu na hreben s prespanim v chate Kagamidaira sanšó a potom ze severu po hrebeni k Yari. Takze jsme od zacatku vystupu meli horu pred sebou a uzili si vyhledy na severni cast pohori.

Vrchol Yari-ga-take.

Yari-ga-take meri 3180 metru a je to velmi popularni hora. Pokud chcete v sezone vylezt na vrchol, musite si vystat frontu. Anebo pockat, jako jsme to udelali my. K chate Yari-ga-take-sanšó v 3060 metrech jsme dorazili kolem 1 hod. Jenze rada cekajicich lidi se behem odpoledne nezmensovala, spis naopak. Navic vrchol hory zmizel v mracich. Rozhodli jsme se, ze vystup nechame na druhy den. Dali jsme si vrcholove pivo, umyli se, vyndala jsem si cocky a cekali jsme na veceri. Hodinu pred veceri se mraky najednou rozestoupily a ukazala se modra obloha. Takze jsme poprosili o posunuti vecere na pozdejsi hodinu a behem chvilky vylezli na skoro prazdnou horu. Nahore jsme si vychutnali pocit vitezstvi z toho, ze se nam to konecne povedlo. Pri slezani se vrchol zase zahalil do mraku. Meli jsme docela stesti.

Vrchol byl dobyt

Yari-ga-take sanšó, pry se do ni vejde 650 lidi.

Prodlouzeny vikend byl moc povedeny. Krasne hory, slunecne pocasi, zajimava tura. Vychod slunce pred chatou s horami u nohou a snidani s vyhledem az na Fuji radime mezi jedny z nejhezcich zazitku v Japonsku. Uz se tesime na srpnovou dovolenou v Jiznich Alpach.

Vlevo na obzoru Fuji-san.

Severni cast hor.

Yari-ga-take z jihu.

Pohled na hory z Kamikoči., coz je neco jako mistni Spindleruv Mlyn.

Mikawa Oshima 三河大島

2011-07-15T14:58:00.005+09:00

Letosni obdobi destu bylo kratke a malo destive, takze nas uz nekolik tydnu suzuji teploty presahujici 35 °C. Nechci ani myslet na to, co nas ceka v srpnu. Koupani v mori je proto jasnym programem na volnou nedeli. S Franceskem a Yuko jsme stravili velmi prijemny den na plazi na ostrove Mikawa Oshima, ktery lezi asi 4 km. od pobrezi u mesta Gamagori. Diky odlehlosti a ne moc cetnym trajektum nebyla plaz oblezena lidmi. Koupani bylo fajn, grilovane morske potvory k obedu taky. Co vic si prat.

Cestou zpatky jsme se jeste podivali na ostrov Takešima, ktery je s pobrezim spojeny mostem a stoji na nem svatyne.

Cerven

2011-07-15T12:33:00.008+09:00

V cervnu je sice obdobi destu, ale i presto jsme na par vyletu vyrazili.

Me oblibene udoli Kiso.

Opraveny usek stare cesty Nakasendo. Vice o udoli Kiso a si muzete precist tady.

Vetsinu povrchu Japonska tvori hory a proto casto narazime na vodopady.

Horu Ryouzen jsme zdolali uz loni. Tentokrat nam prilis nepralo pocasi a neuzili jsme si krasne vyhledy z vrcholu na jezero Biwa. Zato jsem bohatsi o spoustu zazitku s japonskymi pijavicemi, ktere na rozdil od tech ceskych ziji i mimo vodu Staci jim vlhka hlina. Sundala jsem jich ze sebe vic nez by se mi libilo.

Cina, Kuej-lin

2011-07-09T15:09:00.018+09:00

Kdyz jsme zacali planovat vylet do Ciny a mela jsem se rozhodnout, kam chci jet, ukazalo se, ze Cina je prilis velka, zajimavych mist je tam moc a nase dovolena kratka. Nakonec jsme se rozhodli pro Si-an a Šanghaj. Chtela jsem navstivit i jizni cast zeme, takze tretim vybranym mistem se stal Kuej-lin (Guilin).

Jihozapad Ciny neni tak znamy, ale je to velmi zajimava cast zeme s krasnou prirodou. Zije zde mnoho ruznych etnik. V porovnani se stredni a vychodni casti zeme ma vic takovou tu asijskou atmosferu. Oblast je to pomerne chuda bez vetsiho prumyslu, proto se mistni snazi na turistech videlat co nejvic. Prodavacu a zprostredkovatelu ruznych sluzeb se tu vyskytovalo mnohem vic a byli mnohem vlezlejsi nez v jinych mistech. Nejoblibenejsi turistickou destinaci v regionu je Kuej-lin. V jeho okoli je nadherna krajina se zajimave tvarovanymi vapencovymi skalami, krapnikovymi jeskynemi, rekami a jezery.

Prvni misto, ktere jsme v Cine navstivili bylo mesto Šen-čen, kde bydli Andy s Keiko. Je to mesto s zhruba 10 miliony obyvatel sousedici s Hongkongem a je to specialni ekonomicka zona. Mesto se velmi rychle rozrusta podle toho vypada, vse se stavi za pochodu a proto pusobi dost neusporadane a neprijemne. Z mesta jsme moc nevideli a to malo, co jsme videli nam uplne stacilo.

Šen-čen, pohled z okna hotelu. A to jsme bydleli v hezci casti mesta.

Druhy den rano jsme preleteli do Kuej-linu a presunuli se do naseho cile, mestecka Yang-šuo leziciho po proudu reky Li. Vylet po rece Li je jednou z hlavnich mistnich atrakci. Cestou si dosyta uzijete zajimave tvarovanych skal. Protoze jsme prileteli docela pozde a navic prselo, rozhodli jsme se dat prednost autu pred lodi a podnikli jsme jen kratky vylet na nejzajimavejsim useku reky. Yang-šuo je velice popularnim mistem v teto casti Ciny se spoustou mistnich i zahranicnich turistu. Je to prijemne mestecko na brehu reky a v jeho okoli najdete radu zajimavosti.

Na rece Li je docela rusno.

Yang-šuo

Druhy den byl naplanovy celodenni vylet na slavna terasovita ryzova policka Longji. Jenze od rana silne prselo, takze by z vyletu nic nebylo. Rozhodli jsme se proto zmenit plan a prozkoumat blizsi okoli. Krapnikove jeskyne ani dalsi plavba po jedne z mnoha rek nas nelakaly. Takze jsme zvolili navstevu tematickeho parku Šangri-la postaveneho v tradicnim stylu na brehu jezera za ucelem predstavit mistni kulturu a remesla. Nakonec jsme zde stravili cele dopoledne.

Po vybornem, ale narocnem obede jsme vytravili prochazkou okolo slavneho velkeho fikovniku rostouciho na brehu jezera obklopeneho zajimavymi skalami (jake prekvapeni) a navstevou chramu Jian Šan. Chram ma sice dlouhou historii a lezi na krasnem miste, ale bohuzel je zelezobetonovy.

Nakonec jsme navstivili velmi zajimavou starou vesnici, ktera si zaslouzi zvlastni prispevek.

Yang-šuo bylo jedinym mistem v tomto regionu, ktere jsme meli cas navstivit. Coz je trochu skoda, protoze cela oblast se zda byt velice zajimava. Ale nasi prioritou bylo videt Si-an a Šanghaj. Pokud budeme mit v budoucnu prilezitost, rozhodne bych se tam chtela vratit na delsi dobu.

Turiste jsou vitanym zdrojem obzivy. Na kazdem trochu zajimavem useku reky vas povozi na voru.

Prodavaci vseho mozneho jsou na kazdem rohu.

Muzete se vyfotit s opickou.

Nebo v mistnim tradicnim odevu.

A fotky vam hned vytisknou.

Cina

2011-05-25T21:04:00.010+09:00

Cina je velmi zajimava zeme a zanechala v nas spoustu dojmu. Shrnuto do jednoho slova je proste obrovska. I kdyz nekdy to s tou velikosti trochu prehaneji a ze vseho jsme citili snahu zaujmout a v modernich ctvrtich velkych mest ukazat svetu, jak jsou bohati a rozvinuti. Hodne to bylo znat v Sanghaji. Ale i pres velikou snahu, se jim to stejne moc nedari. Sami Cinani moc nehledi na puvod a originalitu staveb. Hlavne, ze je vsechno velke, barevne a zdobene. Ve skutecnosti, je samotne ani moc puvodni pamatky nezajimaji. Bohuzel si toho hodne ponicili pri kulturni revoluci a pak ne moc citlive zrekunstruovali.

Moc dobre na nas bohuzel nezapusobili Cinani a az na jednu vyjimku, o ktere se zminim pozdeji, jsme se nesetkali s nikym, kdo by v nas vyvolal dobry dojmem. Mozna to bylo tim, ze jsme zvykli na mile, ochotne a usmevave Japonce. Ale spis bych rekla, ze takovi proste jsou. Nekdy mi pripominali Cechy. Ze by komunismus dokazal takhle zmenit mysleni lidi? Anebo to maji v sobe? Tezko rict po jedne navsteve. Kdykoliv jsme si neco kupovali, meli jsme pocit, ze nas chteji okrast a napalit a v mnoha pripadech to nebyl jenom pocit. Vim, ze tohle je v Asii normalni, ale v Cine to bylo dost vystupnovane. Jak vim ze skoly, kde jsem mela spoustu spoluzaku z Ciny, podvadeni je pro ne uplne normalni vec, na ktere nevidi nic spatneho. Zajimave je, ze jsou takovi i mezi sebou a vubec si navzajem neduveruji.

V Cine jsme stravili celkem 10 dni a cestovali jsme spolecne s nasimi kamarady Keiko a Andym, ktery z Ciny pochazi. Navstivili jsme postupne tri mista, kazde bylo jine a kazde bylo necim zajimave. Cina je financne mnohem dostupnejsi nez Japonsko a urcite do ni cestuje vic Cechu nez sem, takze shrnu nektere sve postrehy, treba se budou nekomu hodit.

Zacnu s cenami. Ceny sluzeb jsou zhruba stejne, jako v Cesku, coz me trochu prekvapilo, cekala jsem, ze budou nizsi. Mozna je to tim, ze jsme se pohybovali v turistickych mistech. Za hotely jsme platili 130 – 200 juanu, urcite by to slo i levneji. Prespavali jsme hlavne v bussines hotelech ruznych retezcu, ktere meli dobrou uroven. Jidlo vychazi levneji nez v CR, vetsinou jsme se vesli do 50 CNY za oba, ale vicemene jsme se stravovali v ruznych jidelnickach. Restaurace vyjdou draz. Lahev piva stoji 5 – 10CNY, 0,5 litru vody 0,5 – 5 CNY.

Verejna doprava je docela levna, za hodinovou cestu autobusem po dalnici jsme platili zhruba 10 - 15 CNY, taxi taky nejsou nijak draha. Pokud si chcete najmout auto s ridicem, cena hodne zavisi na miste. V Yangshuo jsme platili 240 CNY za cely den, v Xi Anu, by to stalo minimalne 2x tolik. Pokud si najimate auto, nebo jedete nekam autobusem, je potreba se vzdy dopredu domluvit na cene a podminkach. Coz muze byt trochu problem i pro Cinany, natoz pro nas. Tady jsme hodne ocenili pritomnost Andyho.

Vubec bylo fajn, byt tam s nekym mistnim, kdo za nas vse domlouval, Cinani maji bohuzel snahu vas neustale podvadet. I obycejna voda stala ruzne podle toho, jestli jsem se na cenu sli zeptat my nebo Andy. I kdyz vas zrovna neokradou, proste jenom nereknou vsechno, treba to, ze autobus vas sice doveze kam potrebujete, ale s poradnou oklikou nebo hodinovou pauzou v pulce cesty. A dokazu si predstavit, ze najmuti auta s ridicem muze byt taky docela dobrodruztvi. Nerikam, ze pro cizince bez znalosti jazyka neni mozne po Cine cestovat, ale vse je mnohem komplikovanejsi, dele trva a hlavne vic stoji. Asi proto maji vsude neustale uvedene telefony pro pripad stiznosti a na vsech turistickych mistech pokyny pro navstevniky v cinstine a anglictine, na co si dat pozor.

Libilo se mi, ze si s sebou muzete do restaurace prinest vlastni piti a v pripade malych jidelen i jidlo koupene jinde pres ulici. V kazdem hotelu a na nekterych verejnych mistech, treba na letistich maji k dispozici pitnou horkou vodu, takze si muzete udelat caj s sebou do lahve a nemusite kupovat vodu. Vzhledem k tomu, ze vodu z kohoutku nepiji, tak vsude chodi s termoskou.

Tomovi se libilo, kolik vsude jezdi skodovek, zejmena v Sanghaji, kde se vyrabi jich bylo vazne hodne. Zrovna probihal autosalon, takze vsude byla spousta reklam na skodovku dokonce i na jednom z mrakodrapu v centru.

Bohuzel je pravda, ze je v Cine sude plno smogu a prachu. Zejmena v Xi Anu, ktery lezi ve vnitrozemi, byl prach opravdu neprijemny. S cistotou to taky neprehani, vsude bylo docela spinavo, plivou na zem, vsude kouri a odhazujou nedopalky, kdyz jedi, nechavaji zbytky na stole. Proste nic pro citlive povahy. Brzy jsme se naucili chodit na zachod do McDonalds nebo do KFC, pripadala jsem si, jako kdyz jsme po revoluci jezdili na vylety do Prahy a na WC se chodilo zasadne do McD, protoze to bylo zadarmo a hlavne cisto. Mesta jsou kvuli velkemu mnozstvi aut hlucna. Vzdycky mi prislo smesne, ze na otazku, co se vam libi v Japonsku Cinani zasadne odpovidali, ze klid a cisty vzduch, ted uz to chapu.

Jeste takova drobnost, ale dulezita, neni zvykem poskytovat hostum v obycejnych restauracich ubrousky a na zachode toaletni papir, takze je dobre vybavit se zasobou papirovych kapesniku a od veci neni ani dezinfekce na ruce. Dokonce, pokud to bylo mozne, tak nas Andy ucil, umyt si nadobi a hulky pred jidlem v horke vode, ale nemyslim, ze by to bylo k necemu dobre, mozna tak pro lepsi pocit.

Nejlepsi veci na Cine bylo jidlo. Korenene, rozmanite a levne, tedy vsechno, co nam chybi v Japonsku. Vyzkouseli jsme kde co, i kdyz na vsechno jsme odvahu nemeli. Tezko rict, co bylo nejlepsi, chutnali mi smesi smazene ve woku, ruzne druhy nudli a skopove v Xi Anu. Dobra byla ruzna grilovana masa a vnitrnosti. Nepamatuju si nic, co by mi vylozene nechutnalo. Velmi nam chutnala cinska snidane, kterou tvori nejruznejsi plnene knedliky a pecivo, polevky, kase na slano a tofu. Asi bych si na ni zvykla snadneji nez na japonskou, zejmena na knedlicich jsme si pochutnali. Taky meli nejruznejsi sladke i slane pecivo. To jsme si uzivali, protoze ceske pecivo nam v Japonsku chybi.

Jak lze take stravit nedeli

2011-05-23T22:59:00.005+09:00

Najdete si nejaky vhodny kopec v okoli, treba horu Chausuyama, nejvyssi vrchol v prefekture Aichi a jedte tam 2,5 hodiny autem. Po prijezdu si naplanujte nekolikahodinovy okruh po kopcich. V mirnem desti se vydejte na turu. V ne uz tak mirnem desti vylezte na rozhlednu pod vrcholem a pokochojte se vyhledy.

V Cesku nepredstavitelne prudkem desti snezte obed, protoze je poledne. A pak se rozhodnete, ze jste moc promokli a musite se vratit k autu. Na misto, kam jste puvodne chteli dojit pesky, jedte autem ( coz nam tentokrat zas tak moc nevadilo).

Zda se, ze mame noveho kamarada. Kam se hrabe Masa a jeho vuz, to se neda srovnat!

Pokochejte se svahy porostlymi jarnimi kvety, kam az oko dohledne.

Protoze se potrebujete zahrat, jedte do onsenu, kde muzete stravit dvakrat tolik casu nez obvykle, neni kam spechat.

Protoze je jeste brzy na navrat domu, jedte do blizke eko bio kavarny a dejte si vyborny rebarborovy kolac.

Po navratu do Nagoje zjistete, ze je moc pozde na navrat domu a vareni vecere a nezbyva vam nic jineho, nez jit s ostatnimi na jidlo do cinske restaurace, kde se nechutne precpete.

A hlavne nezapomente zkontrolovat predpoved pocasi, az zase nekdy vyrazite na hory!

BBQ

2011-05-15T18:30:00.007+09:00

Pokud vas zajima, proc neprispivam na blog, tak je to kvuli tomuhle. Uzivame si jaro a na uceni a blog nezbyva cas.

11.05.2011

2011-05-11T19:44:00.008+09:00

Omlouvam se za neprispivani na blog. Nemam ted moc casu. Snad se tu brzy objevi neco o Cine a o tom, jak jsme stravili svatky s nasi navstevou z Cech.

Noko jama

2011-04-10T23:40:00.016+09:00

V nedeli jsme vyrazili na vyslap na vrch Noko v prefekture Gifu. No slo spis o vychazku, ale moc prijemnou a s krasnym vyhledem z vrcholu. Na nadrazi ve vesnici Kami-aso jsme dorazili vlakem s dvema vagony, ktery uz toho dost pamatoval, trochu mi to pripominalo trat mezi Chrudimi a Hlinskem

Nemecti turisti

Na obzoru je trochu videt Ontake-san, druha nejvyssi sopka v Japonsku. Ceka na zdolani, co jsme prijeli do Nagoje. Snad se zadari v kvetnu. Kdyz neni opar, jsou odsud videt vrcholy v severnich Alpach.

Sakurova sezona je v plnem proudu. Japonci okupuji parky a poradaji hanami party. Bohuzel uz zacinaji odkvetat, tak zase za rok.

Zitra odletame na 10 dni do Ciny, tak se muzete tesit na nase zazitky.

Iwakura a Inujama

2011-04-05T15:48:00.013+09:00

Nedele zacatkem dubna, kdy kvetou sakury, se neda stravit jinak nez prochazenim se pod rozkvetlymi stromy a piknikem. Tentokrat jsme se pripojili k mene sportovni casti CHICu a vylet pojali velmi odpocinkove.

Mestecko Iwakura je jedno z oblibenych sakurovych mist v okoli Nagoje. Maji zde pry 1400 stromu, ktere rostou podel ricky (tohle udavani poctu sakur me fascinuje, zajimalo by me, jestli je nekdo vazne spocital).

Nejlepsi veci na japonskych festivalech jsou stanky s jidlem.

Cestou jsme se stavili na exkurzi v mistni vyrobne sake Kunpeki spojene s ochutnavkou. Sake mi drive moc nechutnalo, ale letos v zime, jsem si zvykla pit teple sake na zahrati a prisla jsem mu na chut. Je potreba nesetrit a koupit si poradne, protoze rozdil v chuti je dost podstatny. Po ochutnavani sake zbytek cesty ubehl velmi prijemne. Ve meste Konan jsme se jeste zastavili v oblibene cukrarne vyrabejici moči - tradicni japonskou sladkost a presunuli se vlakem do Inujamy.

Inujama je obvykle ospale mestecko se starym hradem a prijemnymi ulickami v podhradi. Dvakrat do roka oziva pri slavnosti, kdy jsou ulicemi mesta tlaceny historicke vozy (zatim jsme neprisli na vhodny cesky nazev pro toto zarizeni, takze je soukrome nazyvame alegoricke vozy, anglicky floats, napada vas, jak to prelozit do cestiny?). Podobne slavnosti probihaji na jare a na podzim na mnoha mistech v Japonsku, znamy je festival v Takajame. Vozy v Inujame jsou pomerne stare. Dorazili jsme az na vecerni cast, kdy se ovesi lampiony a svezou se na dve mista ve meste, kde si je vsichni muzou prohlednout a pak je zase odvezou zpet a ulozi do specialnich skladist. Kazda mestska cast vlastni jeden vuz o ktery se stara a ktery pri slavnosti po meste tahaji jeji vybrani obyvatele a docela se pri tom nadrou.

Prvni sakury a trh v chramu Yagoto Koshoji

2011-04-05T13:43:00.008+09:00

Tak jsme se dockali, letos o neco pozdeji nez obvykle, ale kvetou. A s kvetoucimi sakurami zacina jedno z nejhezcich obdobi v Japonsku. Uzivame si ho, protoze az v cervnu prijde obdobi destu, ktere vystridaji letni vedra, budu si zase jenom stezovat.

Chram Yagoto Koshoji je obvykle liduprazdny, ale dvakrat do mesice pri trzich ozije. Bavi me tam pozorovat lidi a cela ta trznicova atmosfera.

Ise 伊勢

2011-03-28T22:07:00.004+09:00

Sintoisticka svatyne v Ise je nejposvatnejsim mistem v Japonsku. Uctiva se zde nejdulezitejsi kami - bohyne Amaterasu Omikami a posvatne zrcadlo Yata no Kagami, jeden ze tri japonskych klenotu, ktere tato bohyne dala predkum cisare (jednim z nich je mec, ktery je ulozen v nagojske svatyni Atsuta). Svatyni kazdych dvacet let rozeberou a znovu postavi. Ritual obmeny trva celkem osm let a ten pristi vyvrcholi za dva roky.

Geku - Vnejsi svatyne je stara 1500 let. Je obklopena lesem s obrovskymi stromy a diky nemu ma uzasnou atmosferu.

Naiku - Vnitrni svatyne je stara asi 2000 let a je postavena v nejstarsim japonskem architektonickem stylu. Bohuzel misto je to tolik posvatne, ze hlavni svatyni muze spatrit jen nekolik nejdulezitejsich knezi a clenove cisarske rodiny, kteri jsou dle legendy potomkem Amaterasu Omikami (nekde jsem cetla, ze tretina Japoncu stale veri v bozsky puvod cisare, koneckoncu sam cisar se ho verejne vzdal az po druhe svetove valce). Pomodlit se muzete jen u vnejsi ze ctyr bran.

Cekani na modlitbu pred hlavni svatyni.

Tohle je vsechno, co lze ze svatyne videt.
.

Nastesti na pozemku obou svatyni je rada mene vyznamnych svatostanku postavenych v podobnem stylu.

V sousedstvi hlavni svatyne lezi Okage-yokocho, ctvrt s restauracemi, cajovnami a obchody kde si poutnici po narocnych modlitbach mohou odpocinout. Domy nejsou puvodni, presto ma ulice velmi prijemnou stmosferu a prodavaji se tu i docela zajimave veci, nejenom klasicke kycovite suvenyry.

Caj a moci s pastou z cervenych fazoli, oblibena japonska sladkost.

Ja vim, ze tohle je kyc, ale neodolala jsem (kocka se japonsky rekne neko).

Meoto Iwa 夫婦岩

2011-03-28T21:40:00.001+09:00

Meoto Iwa jsou dve posvatne skaly v mori u mesta Futami spojene provazem shimenawa. Predstavuji manzelsky par a taky prirodni branu torii do prilehle svatyne. Jsou spojeny s dvema bohy, kteri dle legendy stvorili Japonsko a jejich dcerou je Amaterasu Omikami uctivana ve svatyni v Ise. Fotografie skal se zapadajicim sluncem je pomerne znamym japonskym motivem.

Zaby jsou jednim z oblibenych japonskych talismanu, krome stesti zaruci i dobry navrat domu.

Ustrice

2011-03-28T13:21:00.013+09:00

Uz jste se nekdy prejedli ustricema? Ja vcera. Prave vrcholi ustricova sezona. Prefektura Mie je znama jejich chovem a na nekterych farmach nabizi oblibene "snez kolik zmuzes". Na farme blizko mesta Toba jsme se za 2000 jenu nacpali ustricemi grilovanymi primo na dvorku. Pro stredoevropana nevsedni zazitek.

Nebyla to zrovna luxusni restaurace, ale zase jsme byli primo u zdroje.

Sirakawa-go 白川郷

2011-02-28T23:24:00.005+09:00

V oblasti Hida se behem staleti vyvinul ojedinely druh architektury. Pro tuto cast zeme je typicke, ze zde v zime napadne velke mnozstvi mokreho snehu a mistni obyvatele se v prubehu staleti naucili stavet domy, ktere snehu i vetru odolavaji. Pro svuj charakteristicky tvar se oznacuji Gassho-zukkuri. Strecha pripomina ruce sepnute pri modlitbe, coz se japonsky rekne gassho.

Hida se udava jako priklad mista, kde prirodni podminky a zpusob zivota ovlivnili architekturu. Dostatek kvalitniho dreva umoznuje stavet velke domy odolne chumeleni a vetru. Sklon strechy je prudky, aby se na ni nehromadil snih a jeji tvar umoznuje pristup svetla a vzduchu dovnitr. Pod strechou je hodne prostoru, kde se v zime chovaji bourci a vyrabi hedvabi. Takze domacnost ma prijem i v zime, kdy se nepestuje ryze. V Japonsku neni obvykle, aby bylo podkrovi rozdeleno do nekolika pater, zde jsou az ctyri. Pro pokryti strechy dosky je potreba velke mnozstvi lidi a proto se na oprave jedne strechy podili cela vesnice a vsichni musi prispet slamou. Takze to vyzadujue spolupraci cele komunity. Navic vhledem k tomu, ze jednotlive vesnice jsou pomerne izolovane a cela oblast byla v minulosti tezce dostupna, smysl pro spolecne souziti a spolupraci vsech obyvatel je zde dost rozvinuty.

Shirakawa-go je diky sve architekture i tomu, ze se casti vesnice dochovaly nedotceny v puvodnim usporadani i s ryzovymi poli, pamatkou UNESCO. Domu je dnes neco pres sto a taky tu najdete skanzen, do ktereho byly premisteny budovy z jineho udoli, kde postavili prehradu. Ale tam jsme nebyli, protoze mel zrovna zavreno.

Nekolik nejcenejsich domu je dnes premeneno na muzea a jsou pristupne. V jinych jsou obchody, restaurace a ubytovani. V nekterych lide stale bydli. Dum rodiny Wada je nejvetsi ve vesnici.

Interier je stejny, jako v domech ve meste. Tohle je pokoj pro hosty.

Tramy nejsou spojeny napevno, ale svazany, takze snaze odolavaji silnemu vetru.

sneznice

Dum rodiny Nagase.

Deska nad ohnistem brani sireni jisker a rozptyluje dym, ktery stoupa do podkrovi a impregnuje strechu a chrani ji pred hmyzem.

Ten hrnecek jsem neukradla. Ne ze by me to nenapadlo.

Cela oblast je spatne dostupna a dalnice vede prakticky celou cestu tunelama. Nejdelsi z nich meri 11 km. Tom by mi neodpustil, kdybych to sem nenapsala.

Takajama 高山

2011-02-28T22:22:00.004+09:00

Takajama je nejvetsi mesto v casti Japonska, ktera se jmenuje Hida. Hida lezi v horach na severu prefektury Gifu a je znama kvalitnim drevem a nejlepsimi tesari a rezbari v Japonsku, kteri staveli Naru, Kjoto a Niko. A taky vybornym hovezim, ktere je pry stejne dobre jako to z Kobe. Takajama je dnes slavna diky zachovalemu historickemu centru s radou puvodnich budov a velkemu festivalu, ktery se zde kona dvakrat rocne.

Stare mesto tvori tri ulice, z nichz jedna je kompletne zachovana. V domech, ktere ji lemuji jsou hlavne obchody se sake, suvenyry a ruzna muzea. I presto ma prijemnou atmosferu. Takajama je take znama vyrobou misa a hlavne sake. Pro jeho produkci tu jsou idealni podminky - horska voda a kvalitni ryze.

Obchody, ktere prodavaji sake jsou oznaceny sakabajasi - kouli z vetvicek kryptomerie.

Navleky na konska kopyta chranici pred smeknutim, dnes se vesi prede dvere pro stesti.

Takajama Jinja
Drivejsi provincie Hida byla v obdobi vojenske vlady sogunu rodu Tokugawa (1603-1868) pod primou spravou sogunatu (stejne jako dalsich 60 dulezitych len z celkem cca. 300). Takajama Jinja slouzila jako sidlo mistni samospravy v jejimz cele stal urednik poslany sem z Eda (Tokia). Je to docela slozity komplex budov zahrnujici kancelare, zasedaci mistnosti, soud i prostory urcene k bydleni. Nejvzacnejsi jsou sypky, ktere byly vybudovany kolem roku 1600. Zajimave je, ze budova slouzila svemu ucelu az do roku 1969.

Kancelare

Tady urednici odpocivali.

Obytna mistnost, zda se, ze si tu nezili spatne.

Ve meste se dochovala rada puvodnich kupeckych domu, nektere byly premeneny na muzea. My jsme navstivili dva, ktere patrily nejbohatsim rodinam a predstavuji ukazku mistni architektury obdobi Edo.

Yoshijima-ke
Dum, ktery patri rodine Yoshijima, byl postaven v roce 1907 v puvodnim mistnim stylu. Me se libil vic.

Domy jsou dvoupatrove, v casti je velika otevrena hala s ohnistem a v casti dve patra obytnych mistnosti.

Ohniste (irori) je dulezitou soucasti domu, slouzi k jeho vytapeni a neustale se na nem ohriva konvice s vodou na caj. Od mistni pani jsme tu dostali houbovy caj, ze ktereho me pak bolelo bricho.

kuchyn

Kusakabe Mingei-kan
Tento dum patri rodine, ktera byla velmi bohata a vydelavala hlavne na pujcovani penez. Dum pochazi z roku 1879. Je v nem vystavena rada historickych predmetu, i kdyz dum sam o sobe mi prisel mnohem zajimavejsi.

Chram Hida Kokubunji je nejstarsi budovou ve meste.

Talismany sarubobo

Na tomhle nasem vyletu bylo zajimave i ubytovani. Pri jeho hledani jsem narazila na moznost prespani v budhistickem chramu, coz se mi zdalo jako zajimavy napad. Ubytovani bylo levne a v dobrem miste, takze jsem zamluvila jednu noc v chramu Zenkoji, kde mistni mnisi coby privydelek provozuji ubytovnu. Ukazalo se, ze to nebyl az tak dobry napad, protoze tam byla hrozna zima. Nastesti si toho jsou vedomi, takze jsme byli vybaveni kerosinovymi kaminky a hlavne elektrickou dekou. S ni jsme noc zvladli naprosto bez problemu. Takze pouceni pro priste - chramy brat jenom v lete.

Pokoj byl velky a cisty, ale od zahrady nas delila jen spatne zasklena chodbicka a papirova stena.

Jak jsem psala vyse, Hida je vyhlasena hovezim masem. A opravdu je vyborne. Tom si prvni den k veceri dal sve oblibene sukijaki a ja jen lehce ogrilovane kousky vyborneho stavnateho masa.

Druhy den jsme meli mistni specialitu hoba miso. Kousky hoveziho v miso paste, ktere si grilujete polozene na velikem listu (na internetu tvrdi, ze je to magnolie). Bylo to naprosto uzasne, list masu dodal prijemnou silicnou chut a kombinaci masa s miso mam moc rada. Dalsim mistnim oblibenym jidlem jsou pohankove nudle soba. Ja jsem jedny domaci zkusila a byli moc dobre.

Svestky

2011-02-28T17:56:00.008+09:00

My uz mame jaro, co vy? Fotila jsem ve spechu, protoze jsme cekali az prestane prset a pak jsme nemohli najit vstup do arealu zemedelskoho centra, ktere je asi 3 km. od naseho domu. Takze jsme se tam dostali az pet minut pred zavirackou.

Unor

2011-02-26T17:23:00.008+09:00

V unoru jsme se sportovne moc nevyzivali, dali jsme prednost aktivitam kulturnim a spolecenskym. Jedinou vyjimkou bylo lyzovani s Masou. Masa je ted nas nejlepsi kamarad, protoze ma auto. A bude jim do te doby, nez najdeme nekoho s vetsim. Taky ma rad onseny a vylety planuje podle toho jestli v blizkosti lezi nejaky zajimavy. Lyzovat jsme byli v Takasa Snow Parku vzdalenem asi dve hodiny od Nagoje, ktery prijemne prekvapil. Navic bylo krasne pocasi a onsen s veceri vse prijemne zakoncil.

Parkoviste u onsenu Okanoyu, kdyz nemate zadnou pametihodnost, kvuli ktere by k vam lide jezdili, je potreba nejakou vyrobit.

V pulce mesice si Tom vzal par dni dovolene a odjel pracovat do Cukuby. Protoze jsem doma osamela, pozvala jsem kamaradky na drbaci vecirek, ktery jsem maskovala za varici party. Delali jsme knedliky, nejdriv ceske s gulasem a potom cinske plnene masem a zeleninou.

Z leva Kang (Cina), An (Vietnam),Yumi a Keiko (Jpn.)

Taky jsme stihli jednu vystavu, nekolik veceri (jednu u Melissy a Jana spojenou s hranim Puerto Rica - super), rodinnou a zivotni krizi u Hitomi a muceni meho noveho studenta. Jedine, co od nej v hodine slysim, je muzukasi (slozite) a to ho chudaka uz za mesic poslou na 5 let do Havlickova Brodu.

Specialni Valentynska edice piva s cokoladovou prichuti.

Hakuba

2011-02-04T20:22:00.007+09:00

Dnes pry zacalo v Japonsku jaro. Je totiz presne prostredek mezi slunovratem a rovnodennosti. Proto taky vcera Japonci odhaneli zle sily od svych domovu tim, ze po nich hazeli soju. My jsme nic neodhaneli, protoze jsme se misto toho cpali cinskym jidlem s Melissou a jejimi kamarady. Tak aspon vime, co nas pristi rok ceka.

Ackoliv se zda divne vitat jaro v pulce zimy, je pravda, ze poslednich par dni se oteplilo a slunicko uz zase zacina hrat. Nastesti pro pobrezi, na kterem zijeme, je v zime typicke slunecne pocasi. Jine je to na druhe strane ostrova u Japonskeho more a na horach, kde dost chumeli, jak jsme se presvedcili o vikendu. Vyrazili jsme na lyze do Hakuby v prefekture Nagano a snehu bylo vazne hodne. Sjezdovky tam maji perfektni, ale zda se, ze si nedelaji starosti s jejich upravovanim. Mozna to bylo tim, ze cele dva dny bez prestavky chumelilo. Ale ja je podeziram, ze na to kaslou, protoze jsme nevideli ani jednu rolbu. Kazdopadne zajezd to byl opravdu povedeny. Az na nocni navrat do Nagoje, kdy jsme hodinu ztvrdli v kolone, na jejimz konci stali tri typci, dopravu si svedli do jednohu pruhu a zastavovali vsechna auta a kontrolovali, jestli maji zimni gumy. A to zrovna ani moc nechumelilo. Pak pro jistotu na zbytku dalnice predepsali padesatku, takze jsme domu dorazili ve dve rano.

Fujiwara 藤原岳

2011-01-25T12:33:00.009+09:00

Fujiwara dake (1120 m.n.m.) je jeden z vrcholu v Suzuka Quasi-National Park, coz jsou hory, lezici nejbliz Nagoje a proto jeden z nasich castych cilu. Snehu byla po chumeleni z minuleho tydne spousta uz na parkovisti a na vrcholu byly poradne zaveje. Tom pod zaminkou lecby kolene pred nadchazejicim lyzarskym vyletem zustal doma a nevypadal, ze by mi to blbnuti ve snehu buhvijak zavidel.

Jedna fotka vrcholovka

Nahoda nebo ukazka japonske diskriminace v praxi?

Svatyne pod kopcem

V Nagoji nikdy nechumeli

2011-01-16T18:04:00.006+09:00

Nam to az do dneska vsichni tvrdili.

Sting

2011-01-15T16:34:00.004+09:00

Vcera jsem si nadelila darek k narozeninam. Koncert Stinga s Tokyo New City Orchestra. Bylo to jeste lepsi, nez si umite predstavit.

Ashihama camp

2011-01-13T10:45:00.009+09:00

V lete nas Justin zval, at s nim jedeme kempovat na plaz. Ze je tam moc hezky, neda se k ni dojet autem, ale musi se pesky a proto tam nikdo nechodi. Jenze nakonec jsme nejeli, takze jsme se domluvili, ze pojedeme priste. No a priste bylo minuly vikend. V pondeli byl statni svatek a my si uzili tri dny kempovani na plazi a vubec nevadilo, ze byl zacatek ledna. V noci byla pekna zima, jednou dokonce i trochu chumelilo, ale pres den bylo krasne, svitilo slunicko, more bylo uzasne ciste, proste nadhera. Uz se tesime az pojedeme znova, tentokrat snad v lete.

Tak to je "nase plaz", bohuzel kdyz jsme se vypravili na turu po okolnich kopcich, bylo zrovna zatazeno.

Tsumago a Magome

2010-12-31T23:04:00.002+09:00

V minulosti existovalo v Japonsku jen pet oficialnich cest. Jedna z nich vedla vnitrozemim z Kjota do Eda ( Tokia ) a jmenovala se Nakasendo. Na ceste bylo asi 70 tzv. stanic (nebo taky postovnich mest), ve kterych lide mohli prenocovat a obcerstvit se.

Cast cesty vedla udolim Kiso na rozhrani prefektur Nagano a Gifu a dodnes se zde dochovalo nekolik stanic. Dve z nich lezi jen osm kilometru od sebe, cestou mezi nimi narazite na puvodni useky stezky a navic je to moc prijemna prochazka. Tsumago je jednou z nejlepe zachovanych stanic v Japonsku, zatimco Magome je rekonstrukci puvodni vesnice.

Uredni deska, na kterou byla vyvesovana narizeni sogunatu.

Asi v pulce cesty stoji puvodni lidove staveni (minka), do ktereho jsme byli pozvani, dostali jsme caj a pan nam k nemu zazpival lidove pisne.

Tady jsem jeste zustala klidna.

Tady uz jsem se trochu vydesila.

Ale zadneho medveda jsme (nastesti) nepotkali. K cemu je dobry slameny kun, netusim, ale moc se mi libil.

Odpoledne jsme dorazili do Tsumaga.

Ibuki 伊吹山

2010-12-29T14:19:00.012+09:00

Na Stepana jsme si rekli, ze prejidani uz bylo dost a vydali se zdolat nas oblibeny vrchol Ibuki-san. Tady jsme si zimy uzili dosyta. Zbytek vypravy tvorili Brazilec s Filipincem, kteri poznali snih, az kdyz se prestehovali do Japonska a Australan, ktery videl snih podruhe v zivote. Takze moc nechapali nase nadseni ze zaveji a blbnuti ve snehu. Jejich cilem bylo, co nejvice se snehu vyhnout. Vyhledy z vrcholu byly snad jeste hezci nez v lete, proc jsem si jenom nevzala zrcadlovku!

Vanoce

2010-12-25T12:40:00.007+09:00

Tak uz zima dorazila i k nam, dokonce nam v centru mesta postavili kluziste. Poridli jsme si zanovni elektricka kaminka, tak snad zimu v nasem papirovem domecku prezijeme.

I na tomhle se da bruslit, Tom mel na sobe poprve v zivote brusle se zoubkama.

Navod jak si zavazat brusle. Mimochodem, snerujete je tak, jak je to na poslednim obrazku? Ja teda ne.

Prvni letosni snih.

Tom musel na Stedry den do prace, ale od 25. prosince ma prazdniny. Vanoce jsme si uzili pekne po cesku, cpali jsme se a nic nedelali. Dokonce jsme meli i stromecek, stal nas 100 ¥ a ozdoby dalsich 300 ¥. Ja jsem asi byla moc hodna, protoze mi Jezisek prinesl uzasnou knizku.

Čankonabe

2010-12-20T14:13:00.016+09:00

Nabe znamena japonsky kotlik a taky jidlo, ktere se v kotliku pripravuje. Existuje spousta druhu nabe, ale vsechny maji spolecne to, ze se pripravuji ve velikem kotliku, ktery stoji uprostred stolu (k tomuto ucelu se daji poridit velice sikovne plynove varice ) a kazdy si sam nabira, co ma rad. Tenhle zpusob jidla je zde velmi popularni, protoze sdileni jednoho jidla posiluje spolecenske vazby, na coz si Japonci potrpi.

Cankonabe je jidlo zapasniku sumo. Krome zeleniny obsahuje taky hodne masa, ryb a morskych potvor, ktere se vari v polevce, jejiz presne slozeni je tajne. Kazda restaurace ma svuj vlastni recept. A taky je to oblibene zimni jidlo. Restaurace podavajici cankonabe obvykle vlastni byvali zapasnici. Ten, ktery vlastnil podnik, ve kterem jsme byli my, byl prekvapive drobny a hubeny, ale nabe varil vyborne.

Kdyz se vylovi a sni obsah kotliku, nasleduje nasup s nudlemi a v tomto pripade rybimi knedlicky a uplne nakonec se ve zbytku vyvaru povari ryze. Davka pro pet lidi mozna predstavovala malou svacinku prumerneho sumisty, ale my jsme s ni meli co delat. Jenze nechte to tam, kdyz je to tak dobre a plavou v tom krabi !

Cukrovi

2010-12-15T20:07:00.010+09:00

Nazorny priklad jak to dopadne, kdyz na vanocni cukrovi pouzijete mouku, co ma v sobe primichany prasek do peciva. Jako by nestacilo, ze maslo tu zasadne soli a pro mouckovy cukr se musi na druhy konec mesta.

A napodruhe se vse povedlo.

Svatba Keiko a Andyho

2010-12-09T21:29:00.008+09:00

Vzdycky jsem si prala zucastnit se tradicni japonske svatebni oslavy. Takze kdyz nas nasi kamaradi pozvali na svatbu, byla jsem sice trochu prekvapena ale moc potesena. Vse se konalo jednoho krasneho rijnoveho odpoledne ve svatyni Atsuta. Kde jsme se jako svatebcane podivali za prvni branu, do mist, kam se normalne nesmi a ocitli jsme se tak o neco blize slunecni bohyni, ktera zde prebyva. Po modlitbe pred hlavni svatyni, jsme se presunuli do specialni budovy urcene ke konani obradu. Rodice a ostatni pribuzni sedeli uvnitr, kamaradi venku. Pri obradu se fotit nemohlo a potom nebyl cas, takze jsem trochu fotila az na posvatebni oslave.

Jedna rychla ilustracni fotka.

Nevesta mela neustale k ruce jednu az dve pani, ktere ji obskakovaly, rovnaly kimono a pomahaly s prevlekanim. Behem trihodinove party se Keiko stihla dvakrat kompletne prevleknout, zato jidlo ani poradne neochutnala.

Jedna ze svatebnich tradic – rozbijeni sudu se sake, zajimalo by me, co se stalo se sake, ktere se nevypilo, protoze bylo moc dobre.

Jidlo bylo krasne na pohled a vyborne chutnalo, ani nevim kolik bylo chodu, protoze neustale nosili dalsi. Pronajmout si misto a zaplatit hostinu je velice drahe, takze oslavy trvaji 3 maximalne 4 hodiny a pak vas behem deseti minut vylifruji pryc. Takze je hosty potreba rychle nacpat a opit. Zejmena rychle opiti Japoncum problemy rozhodne nedelalo. Zato Tom se stal velice oblibenym diky statecnemu pripijeni s obema otci.

Behem oslavy doslo i na karaoke, zde dojati otcove.

Zaverecny model me uz moc nenadchl, ale Japonky bile slehackovite saty miluji a svatba by se bez nich neobesla.

Toyota Rock Festival

2010-11-24T23:35:00.011+09:00

Cele leto, nas trapilo, ze se nemuzeme venovat nasi oblibene zabave – navstevovani hudebnich festivalu, popijeni mizerneho piva z kelimku a cpani se nezdravymi jidly. Takze jsme byli radi, kdyz nas Hitomi pozvala, at s ni jedeme na hudebni festival do blizke Tojoty. Konecne jsem na vlastni oci videla japonske pankace, poslechli jsme si par dobrych kapel a uzili si krasny podzimni den. Jen to kelimkove pivo bylo naprosto nepitelne.

Takovy hezky maji v Tojote stadion

Zijeme

2010-11-24T03:45:00.007+09:00

Zijeme a mame se dobre. Podzim je tu moc prijemny. Dokonce jsem zacala rozumet tomu, proc japonce tak fascinuje. Prijde mi zajamavejsi nez sakurova sezona.

Konecne jsem zacala pravidelne pracovat. Podarilo se mi predstirat znalost anglictiny tak dobre, ze me zamestnali na jedne mistni univerzite. Neni sice zrovna moc vyhlasena, ale je to blizko z naseho domu. Tak doufam, ze mi to predstirani jeste chvili vydrzi a zamestnaji me i pristi semestr. Znalost cestiny nastesti predstirat nemusim, protoze tu neni nikdo kdo by ji mohl zkontrolovat. Takze jsem zacala japonce ucit cesky. Podarilo se mi proniknout do firmy, ktera pracuje pro Toyotu, coz bylo mym cilem, co jsme se sem pristehovali. Tak doufam, ze se v Koline bude darit a ja budu mit hodne studentu.

Tomovi se v praci taky dari (pokud ovsem v automatu na sladkosti nedojdou jeho oblibene susenky, to je pak spravedlive nastvany). Jeden clanek ma v tisku a na druhem pracuje a to ani radsi nezminuju jeho guerillovy vyzkum.

Casem tu snad pribydou dalsi prispevky a fotky. Dekuji za prizen a zustante naladeni. A pokud byste to nemohli vydrzet, tak spoustu fotek najdete tady.

Aichi Trienale

2010-10-04T19:22:00.010+09:00

Od srpna do rijna v Nagoji probiha Aichi trienale a protoze ve mne moje vytvarne vzdelani preci jen nejake stopy zanechalo, rozhodla jsem se nekolik akci navstivit a Tom mi dela nadseny doprovod. Zatim jsme byli v nekolika galeriich. Videli spoustu veci, nektere se nam libili vic, jine min, jak uz to tak byva. Jednu nedeli jsme se rozhodli, ze galerii bylo dost a vyrazili za umenim do ulic. V jedne, ne zrovna moderni ctrvrti v centru mesta, o ktere se da rici, ze je umelecka (je tam nekolik malych galerii, obchodu s umenim, klubu - vcetne tech nocnich a starou zastavbu pozvolna vytlacuji okolni kancelarske ctvrti), dostali ruzni umelci k dispozici nekolik prazdnych domu. Vytvorili v nich instalace, natocili kratke filmy, ktere se tam ted promitaji. Pro nas to byla prilezitost navstivit japonske domy ruzneho stari a videt, jak vypadaji uvnitr a jak se zde drive stavelo, coz se nam moc libilo.

Komaki, letecka show

2010-10-04T19:16:00.012+09:00

Okoli Nagoje se vyznacuje nadprumernym mnozstvim letist, coz Tom velice kvituje a ja je s nim navstevuju. Jednu nedeli jsme stravili na letecke show a pokud vas zajima, jaka letadla jsme videli, vse brzy najdete u Toma. Kdybych mohla, tak bych sem napsala, ze pro me na celem dni byl nejzajimavejsi obed, ale protoze nemuzu, tak napisu, ze se mi libila F15.

Gujo a Norikura

2010-09-10T21:02:00.022+09:00

Tak jsme zase poznavali japonskou kulturu. Prvni zarijovy vikend jsme vyrazili s CHIC (mistni turisticky klub) do mesta Gujo Hachiman v prefekture Gifu. Tohle mestecko se mi moc libilo, je velice zachovale se spoustou starych domu, chramu a svatyni. Zajimavosti je ze v tomhle miste vyrabi vetsinu plastovych modelu jidla, ktere tak obdivujeme pred japonskymi restauracemi. V jedne tovarnicce jsme si dokonce vyzkouseli vyrobu tempury. Vice najdete u Toma tady. Navic jsme kempovali u reky, grilovali, koupali se v krasne studene horske rece a uzivali si toho, ze jsme vypadli z mesta.

Nasim cilem ovsem nebylo plastove jidlo ani koupani v rece, ale mistni festival Gujo Odori. Moc jsme nevedeli, co od toho ocekavat, o to prijemnejsi bylo nase prekvapeni. Jedna se o letni slavnost, pri ktere se tanci tradicni japonske tance. Lide zaplnili hlavni ulici a spolecne se bavili do pozdnich nocnich hodin. A tancilo cele mestecko, od malych deti, pres pubertaky, dospele az po stare lidi, kteri se sotva drzeli na nohou. Tance nebyli nijak slozite, dokola se opakovalo nekolik ruznych pohybu, i kdyz dokonale zvladnuti potrebuje trochu treninku. Tem mistnim nechybel a bylo uzasne sledovat, jak si to nekteri uzivaji. Ja jsem se pripojila, i kdyz jsem si pripadala jako slon v porcelanu, Tom vse dokumentoval. Nejvic se mi libil uzasny pocit pospolitosti. Tancovali uplne vsichni Nikdo se nepozastavoval nad tim jak tancujete nebo ze jste cizinec, ale vsichni si uzivali spolecny svatek. Nedokazu si predstavit, ze by neco podobneho mohlo byt v Cesku. Protoze to byl posledni den mesicniho festivalu, na zaver byl "lampionovy pruvod", ktery za doprovodu kapely odtancoval pryc.

Dalsi den jsme ujeli jeste par desitek kilometru a zamirili do nejjiznejsi casti Severnich Alp. Nasim cilem byl vrchol Norikura, jehoz vyska tesne presahuje 3000 metru nad morem. Vystup byl velice jednoduchy, coz bylo po predchozim veceru vitane. Za dve hodinky jsme byli nahore. Rozhodne nejsnaze dostupna tritisicovka, na kterou jsme tu zatim vylezli. Vylet jsme zakoncili v onsenu. A na zaver nasledoval nas oblibeny pulnocni vystup na Umesato, protoze nam ujel posledni autobus od metra. To uz se taky stava tradici.

Ukai - rybolov pomoci kormoranu

2010-08-31T22:43:00.016+09:00

Lov ryb pomoci kormoranu ma v Japonsku dlouhou tradici (uvadi se 1300 let). Tohoto umeni si vazi natolik, ze mistry, kteri ho provozuji, zamestnava primo japonsky cisar a povolani se deti z otce na syna.

Mistr v tradicnim odevu

Kormorani jsou vycviceni k lovu jednoho druhu sladkovodnich ryb, ktery se japonsky jmenuje Aju (sladka ryba). Pry je moc dobra, jenze taky hodne draha, proto jsme ji neochutnali. Ryby priplouvaji v kvetnu a behem leta vyrostou, takze nejlepsi obdobi pro lov je zari a rijen. Lovi sest clunu najednou. V kazdem jsou tri lidi, mistr a dva pomocnici, jeden z nich ridi lod, druhy je po ruce mistrovi. Ryby, ktere zmate svetlo z ohne na pridi lodi, nazenou na melcinu a pri tom je lovi. Jeden rybar drzi najednou az dvanact kormoranu.Kormorani jsou uvazani ve specialnim postroji, kdyz ptak chyti rybu, rybar zatahne za snuru, utahne smycku kolem kormoranova krku, tim ho pridusi a ptakovi nezbyde nic jineho, nez priplout ke clunu a rybu pustit. Pokud chytil malou rybu, muze ji snist. Vetsi ryby snist nemuze, protoze mu v tom brani kovovy krouzek kolem krku. Samozrejme nas ujistovali, ze ptaci vubec netrpi, jsou opecovavani a spokojeni.

Jedno z mist, kde lze Ukai videt, je mesto Gifu sousedici s Nagojou a jeho zhlednuti je mistni povinnosti. Takze jsme jednoho srpnoveho dne spolu s nasimi kamarady vyrazili. Nejlepsi na cele veci bylo, ze jsme rybolov sledovali z lodi za soucasne konzumace prineseneho jidla a piti. Vzhledem k tomu, ze teplota ten den presahovala 40°C, tak vecere v chladku na rece byla velice prijemna. Samotny rybolov trval jen nekolik minut a byl zajimavy, i kdyz jiste existuji ucinnejsi metody rybolovu. Nejvetsi zahadou tak pro me zustava, jak to delaji, ze se jim do sebe snury s kormoranama nezamotaji.

Okonomijaki

2010-08-20T18:58:00.010+09:00

Okonomijaki je jedno z mych oblibenych japonskych jidel. Nazev znamena neco ve smyslu "opecte si co mate radi". Coz je presne to, co muzete udelat, pokud ovsem nejste v restauraci, kde to nekdo udela za vas.

Nekdy se okonomijaki popisuje jako japonska omeleta nebo pizza, coz je trochu zavadejici. Kdyz uz bych je mela k necemu prirovnat, tak nejspis k bramborakum, ale misto brambor se pouziva najemno nakrajene zeli a porek. To se spoji testickem z vajicka, mouky a vody a da se opect na tepan. No a v teto fazi pridate prave to co mate radi: chobotnici, krevety a nejruznejsi jine morske potvory, ale taky treba slaninu nebo nudle. Opecete, dochutite specialni omackou a majonezou a posypete lupinky ze susenych ryb.

Takto se pripravuje okonomijaki v Osace, odkud jidlo pochazi. Existuje jeste varianta, ktera se dela v Hirosime, kde se pouziva vice zeli a nudle. Ale tento styl my pravi milovnici okonomijaki zavrhujeme. Samozrejme existuje rada dalsich regionalnich obmen.

V nekterych restauracich si jidlo pripravujete sami, coz je mnohem vetsi zabava.

Nase mistni oblibena restaurace

Domaci priprava

Co jsme jeste delali o prazdninach

2010-08-19T20:40:00.007+09:00

Videli jsme muzeum s letadlama.

Byli jsme v Gifu.

Valeli jsme se na plazi.

Cpali se dobrotama.

A meli se krasne.

Severni Alpy

2010-08-13T12:30:00.017+09:00

Nejlepsi zpusob jak v Japonsku v lete utect vedru a davum lidi je zamirit do hor. Takze jsme behem dovolene vyrazili do Japonskych Alp (do jejich severni casti, ktera se spravne jmenuje Hida Sanmyaku 飛騨山脈). Pripojil se k nam jeste Tomuv byvaly kolega z Pardubic Milos, ktery ted pracuje v Cukube.

Plan Murodo, zacatek nasi cesty.

Posvatna hora Tate Yama, nase prvni japonska tritisicovka.

Cesta na Tate, dav lidi nas trochu desil, nastesti vsichni vylezli nahoru, pomodlili se a zamirili zpet k autobusovemu nadrazi, stacilo ujit par metru a uz jsme nikoho nepotkali.

Hory jsou to krasne a spousta vrcholu meri pres 3000 metru. Jsou protkany hustou siti horskych chat, takze neni potreba sestupovat do udoli. Za celou dobu jsme neslezli pod 2300 metru. Krome prvniho dne jsme nepotkavali skoro zadne lidi a ti, co jsme potkali byli velmi pratelsti, delili se s nami o jidlo a susenky a kdyz jsme se zeptali na cestu, tak nam spravne poradili (coz mimo hory neni zvykem). Bohuzel nas hrozba tajfunu vyhnala z hor o dva dny drive a nepodarilo se nam tak zdolat vsechny vrcholy, ktere byly v planu.

Druhy den,Tateyama za nami...

...dalsi tritisicovky na obzoru pred nami, to jsme jeste nevedeli, ze za dva dny, az budeme u nich, zmenime smer a zamirime pryc z hor.

Jedna z chat

A podvecerni pohodicka pred ni

Belokur nami prejmenovany na sneznou slepici.

Japonci maji hory spojene s nabozenstvim. Tate Yama je jedna ze tri nejdulezitejsich svatych hor (prvni je Fuji san). A male svatyne, chramy a budhisticke sosky najdete na rade vrcholu.

Ibukiyama 伊吹山

2010-08-01T10:46:00.012+09:00

Jiste existuje mnoho duvodu proc chodit v noci po horach. Jaky duvod k tomu vedl nas presne nevim. Asi ze nam to pripadalo jako dobry napad. A kupodivu to dobry napad byl. Takze jsme v sobotu chvili pred pulnoci vyrazili smer vrchol Ibuki. Hora sice neni moc vysoka (1377 m.n.m.), ale previseni bylo 1200 metru. Nastesti vystup byl velice snadny, takze vetsinu cesty stacilo svetlo z mesice, ktery byl temer v uplnku. Nahore jsme se dve hodinky prospali v predsince maleho chramu, vyfotili vychod slunce a zamirili dolu. Vzdycky jsem si prala videt vychod slunce na horach, takze ted se mi to splnilo. Moc se mi zpatky nechtelo, radsi bych pokracovala smerem do hor, ale bohuzel to neslo jinak. Nastesti se uz blizi nase nekolikadenni dovolena v Japonskych Alpach, takze si hor uziju. Pokud se mi teda vyleci kotnik, ktery jsem si zvrkla na poslednich metrech sestupu. Takze ted uz tyden trcim doma a radsi nikam moc nevyrazim.

Vsimnete si jaky ma slecna vedla me dokonaly turisticky oblecek.

Cestou zpatky jsme se shodli, ze za denniho svetla automat tak lakave nevypadal.

Pritomnost parkoviste z druhe strany vrcholu nas po celkem namahavem vystupu moc nepotesila. Jeste ze v noci nebylo videt.

Zacalo leto

2010-07-20T15:26:00.013+09:00

Zacatek leta se v Nagoji naramne vydaril (to se bohuzel neda rict o sousedni prefekture Gifu, kde posledni velka prutrz obdobi destu zpusobila zaplavy a smrt nekolika lidi). Ze dne na den prestalo prset, klesla vlhkost a (bohuzel) stouply teploty. A hlavne zacala sezonu letnich slavnosti a ohnostroju. Prvni velka slavnost probehla toto pondeli, kdy byl statni svatek – den namornictva, v nagojskem pristavu.

Mistni koupaliste

Jeste pred ohnostrojem jsme vyrazili na koupalko, bylo totiz takove vedro, ze se nedalo nic rozumnejsiho delat. Uz dlouho planuju navstivit mistni plaz, ale ta je vzdalena asi hodinu jizdy vlakem z hlavniho nadrazi. Zatimco koupaliste lezi blizko pristavu a dalo se tak vsechno krasne stihnout.

Fotka asi hodinu pred zacatkem, pozdeji dav vyrazne zhoustl.

Na letni slavnosti mnoho mladsich Japoncu vyrazi v letni bavlnene verzi kimona - jukate. Zejmena divky si na jejim vyberu a doplncich davaji velmi zalezet a moc jim to v nich slusi. Tahle slecna mela navic jukatu zdobenou mistni tradicni batikou.

Trocha kyce - zapad slunce nad pristavem

Ohnostroj trval hodinu a byl uzasny. Navic jsme si nasli perfektni pozorovaci misto, takze jsme ho sledovali v leze primo nad sebou. Od more foukal prijemny vetrik a letni pohoda byla dokonala. Na zaver nas prekvapilo, jak perfektne meli zorganizovany odjezd vsech lidi zpatky do mesta. (odhadli jsme to na 200000, ale kdovi kolik jich bylo doopravdy). Pekne v klidu a disciplinovane si vsichni vystali pulkilometrovou frontu na metro. I kdyz naslo se taky par tech co predbihali, zejmena nase oblibene japonske duchodkyne opet nezklamaly.

Ohnostroj se odpaloval z lodi, takze se krasne zrcadlil v mori.